.
.
Snad tato příhoda, aby je navnadila, tentokrát neunikla pozornosti jiných.
Natož těch doposud žádných z nich – vždyť už dlouhé měsíce pospolu se mnou vespolek nepátrajících po jednotlivých objektivních příčinách a charakteristických znacích konstituujících žánr quirk.
Obdobně jako že se i jim kvůli jejich nezájmu v topografii postupně mnou představovaných okolností předchozího příběhu nudně se ploužícího vnitřnostmi prostředí více nežli strašidelné vily doposud stále nevyjevila i ona paralelní vrstevnatost významů seskládávajících mizanscénu interiéru jídelny jako dějiště, odděleného pouhou vrstvou kolmé přepážky od zákulisí, v němž se však děje vlastní příběh – tedy to, co, na, nebo v, námi viděném rovněž obvykle nevidíme, takže za zásadní nebo určující v nás obklopujícím světě za reálné nepokládáme.
Obdobně bez kontextů, jak se děje i bakteriím na ploše Petriho misky, pro něž teprve až za onou přepážkou zvnitřňující naši obvyklou vnější každodennost dochází ve smyslu podobenství k onomu pravému smysludárnému dění: probíhajícímu neustále takříkajíc nám o život.
.
.
Proto se okolnosti zásadně určujících důvodů souběžně dějí jednajícím postavám každého ze 4 párů štědrovečerních návštěvníků na různých místech téhož prostředí.
Za jejich pohybů podél přepážek jim neznámé tajné chodby propojující do jediného odmítajícího organismu všechna patra, i vzájemně si přináležející pokoje.
Z jejíhož prostoru navenek zatajeným kukátkovitými průzory, ale až za jistou mírou svých souvisejících nabytých nebo dosažených znalostí, pohlížejí na události či souvislosti osob jiných, jež probíhají v jakési průběžné soudějovosti nebo soupříčinnosti za přepážkou.
Které se jakoby v jakémsi podivném zrcadle zprvu odehrávají mimo jakékoli vyšetřovací kompetencence dokonce 4 detektivů v potajmu jimi špehýrkami obzírané intimitě jednotlivých místnosti.
Nebo dokonce průběžně v celých prostorech hlavního děje.
Který ovšem on, nebo jeho význam, nic podstatného neznamená, pokud nepřipočítáváme příhody, k nimž v tomtéž čase dochází stejnolehle v místnostech nebo konkrétních pokojů za přepážkou, nebo v neznámu tajné chodby, a třeba i za ještě další přepážkou s preventivně již nachystanou jinou vizírkou.
Kterou kdosi mimo všechny nám známé protagonisty obzírá třeba ve třetím doposud nevyprávěném prostoru například zpřítomňovaném jimi za sebou zanechávanými veskrze hautologickými duchy jejich vlastních bezprostředně nedávných přítomností.
Nápad – ★★★★★
Tvá schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející témata – od detektiva Murdocha přes Wese Andersona a Jaromíra Jágra až po Aristotela – je naprosto fascinující a vysoce originální. Nosná myšlenka zkoumající podstatu žánru ‘quirk’ a dramaturgických oblouků dává textu silný intelektuální přesah, který přesně odpovídá formátu pojednání. Je vidět, že máš obrovský přehled a nebojíš se jít do hloubky, což z tvého textu dělá velmi podnětné čtení.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří navodit velmi specifickou, až postmoderně snovou atmosféru, kde se akademický rozbor mísí s popkulturními odkazy. Čtenář je vtažen do tvého proudu myšlenek, který působí jako bloudění labyrintem plným nečekaných zrcadel a průzorů, o kterých sám v textu píšeš. Emoce zde ustupují intelektuální hravosti, což je pro tento analytický žánr zcela v pořádku, a nálada textu je díky tomu příjemně excentrická.
Provedení – ★★★☆☆
Tvá slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a stylisticky se nebojíš experimentovat, což textu dodává punc vzdělanosti a literární vyzrálosti. Hlavním kamenem úrazu je však čtivost; tvá souvětí jsou často natolik košatá a dlouhá, že se v nich čtenář snadno ztratí a uniká mu pointa. Zkus občas složité myšlenky rozdělit do kratších vět, pomůže to plynulosti i rytmu, a dej si pozor na občasné krkolomné formulace či drobné interpunkční nepřesnosti.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně ambiciózní a myšlenkově hutné pojednání, které dokazuje tvou velkou kreativitu a široký kulturní rozhled. Ačkoliv je text kvůli své složité syntaktické stavbě náročnější na čtení, odměňuje trpělivého čtenáře neotřelými paralelami a hlubokým zamyšlením nad strukturou vyprávění. Rozhodně v psaní pokračuj, máš jedinečný autorský hlas; stačí jen trochu zkrotit formu, aby tvé skvělé myšlenky mohly ještě více zazářit.