Skřítek Sid a 1.B
1.
Z lískového oříšku zrodil se Sid,
skřítek v šatech listových, co hlídal hřích,
aby od temna ochránil zkažený lid,
a svým příchodem vykouzlil radostný smích.
Maličký rarášek pod stromem si hrál,
s větvičkami ve větru si šermoval,
ostatním hochům svůj talent ukazoval,
a tóny zvesela zahradu zaléval.
Na červeno žlutém listu Tim připlachtil,
panáček jenž zrozen byl dubovou mámou,
aby si s malým Sidem zalumpačil,
a zaskákal v rytmu na hudbu známou.
Když slunce hlásek koncem léta ochladl,
v měsíci září na zem chlapec spadl.
2.
V měsíci září na zem chlapec spadl,
do trávy vlhké, měl poznat svět,
brašnu dostal, aby do školy zapadl,
a pomáhal nedostat z matiky pět.
„Bude to tvůj první úkol pohádkový,
dávat rady žákům, ať svou paměť nazdobí,“
říkala mu líska ten směr osudový,
„a dávej též pozor ať nikdo nezlobí. “
S aktovkou do 1.B ten Sid pelášil,
byl maličký, že téměř zraku zanikal,
na botu vyšplhal a ta ho odnesla,
pak spatří prvňáky a šťastně zablikal.
Malého hocha čekal podzimní úklid,
zlobilek Tim rychle pospíchal zbořit klid.
3.
Zlobilek Tim rychle pospíchal zbořit klid,
do třídy vstoupil nepřezut a bez ostych,
nikdo mu nepotlačil uličnické id,
rozhlédl se svižně kol a na chvíli ztich.
Pak si Tim pomyslel, že bude prima den,
k Sidovi se sklonil a špitl divoce:
„Vybarvíme teď pro žáky veselý sen.“
A hnal se pro štětce a barvy do lavice.
Chudákovi Sidovi bylo do breku,
když viděl v kufříku toho neplechu,
vždyť slíbil dětem pomoc při plavbě přes řeku,
a ukládat vědomosti žákům pod střechu
Tim se lekl zvuku zvonku a upadl,
Sidovi na mžik ústní koutek uvadl.
4.
Sidovi ústní koutek na mžik uvadl,
když na vlně nepořádku měl surfovat,
co je špatné, ale ještě neodhadl,
za chvíli zkoušel též po stěně stepovat.
Tim se divě houpal v Nelčiných vláskách,
culíkaté děvče, tak chytlo zlobivku,
Neli začla chodit jako po provázkách,
a pak o přestávce zakopla o kytku.
Tim chtěl orazit a za Sidem sešplhal,
a do Anetky se velmi zamiloval,
v hlavě jí již vyznání sepisoval,
však omylem Tondovi triko roztrhal.
Pavlínka Tondovi slzy usušila,
a náplň přátelství všechno přehlušila.
5.
A náplň přátelství všechno přehlušila,
Davídek Č. našel bonbón pod bambulí,
a sukénka se Barborce roztočila,
když malé hochy spatřila nad tabulí.
Děti tiše sledovaly o matice,
jak s křídou tancovali rarachové,
Tomášek cinkal klíči o lavice,
a Anny snila o buchtě tvarohové.
O hostech už o pauze všichni věděli,
seznámit se s hochy ze stromů chtěli,
vlnu divoka ve škole rozjížděli,
a pečivo na podlahu nadrobili.
„O hodině musíme být tiše,“
Hlasité předčítání