Krvavá hraběnka

Pochodně šeptají líbezným hlasem,
svých plamenů divokých:
,,Pojď blíž, pojď sem,
nechť se lesknu v očích hlubokých.”
Osvětlují temnou chodbu,
jejíž zdi příběhy vypráví,
příběhy trestu, hříchu,
potupy a bezpráví.
Hrad magií k sobě váže
historii v podzemí,
kde krvavá Elizabeth
mívala své zázemí.
V nočním tichu, tmě a prachu
slyš ozvěny minulosti,
kde zaschlá krev líbá stěny,
jež skrývají dívčí kosti.