Čas rychle uplývá, lidé se mění.
Kdo stejný zůstává, ti z toho pění.
Představy o druhých pořád jsou představy, kdo jinak se zachová, před soud se postaví.
Odsouzen za vlastní podstatu visí,
pro výstrahu těm, co chtěli by létat.
Pachutě myšlenek spolu se mísí,
že dle představ druhých by měl člověk vzkvétat.
Teď ticho se samotou láká a volá,
nesoudí, nekřičí, a tys tím opájen.
v tom vězí pouze jen pravda taková,
že v samotě člověk je s duší zasnouben.
Ač po smrti schránka nepluje v oblacích,
a jen nádoba řečmi v hrobě se obrací,
Volný jsi, jen dokud se znovu nezrodíš
a dalším se mylně nepředstavíš.
Hlasité předčítání
