Zlatovláska
Žhavé lokny zdobící Zlatovlásku
pouští svoji zář prorůst do okolní tmy
ta v hloubce černa hledá pravou lásku
a prosvicuje pozemské modlitby.
Dopisy světla prostupují vesmírem
až do krajů zatoulaných v temně
tam se dostávají slunečním kočárem
a osvětlují okolí ležérně.
Běh posla ze žhavé koule je vítězný
jeho rychlost nikdo a nic nepřekoná
jen ústa černé díry ho pohltit smí
tam se v tíze gravitace rozestoná.
Slepý neživý balvan vidí více
než zamrzlé duševně mrtvé srdce.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání