.
SRNKY JAKO QUIRK
.
Dobrý den,
pane Pleštile,
začalo to náhodou,
jak by znělo v úvodním komentáři filmu druhu těch Wese Andersona.
Zařaditelných do kompetence žánru quirk, třebaže tento žánr ve zdejším česku zcela absentuje.
Ačkoli je zoufalými úsilími napodobován.
Viz filmy “Amerikánka“, a “Srnky“.
O kterém bych už vůbec nic nevěděla, nebýt včerejška. Kdy jsem si z nudy cvakla na jeden díl těch promoskevských tolkšou vyráběných pod značkou “Čestmír“. Upozorněna v nich prostřednictvím jistého Čuby, ovšem ne toho slušovického, jsem si vámi vychvalované Srnky stáhla.
K rozboru.
Ač jsem na zdejší dobytečnosti zvyklá, a proto se jim už déle nežli 35 roků vyhýbám, včera mi po pouhé půlhodině bylo, fyziologicky zcela důvodně, na blití. Dneska ráno jsem si přivstala, a dokázala udívat další málem půlhodinu. Takže jsem se, posuzováno z dramaturgického hlediska, ocitla v krizi.
Z níž jsem se snažila vyplést čtením souvisejících recenzí.
Kterých jsem svedla přečíst 2 či 3, z nichž ta poslední byla vaše.
Dílo zdejšího bolševismu.
Více nežli jen typické kolaborantství.
A to všechno mnou líčené proběhlo v době Varského festivalu, na němž zdejší honorace prochlastaly dalších 500 000 korun, což v civilizaci by obnášelo útratu za výrobu zhruba 10 filmů.
To jest prosouložených pouhých 2 příštích arciděl Wese Andersona, klasika toho mnou zmiňovaného žánru quirk.
Jehož zdejšími se vším záměrným úsilím chtěného napodobovaní, viz mnoho dílčích příkladů ve filmu Srnky, bez potřebné duševní síly vznikají jen pouze další a další potraty českého dramaturgického, potažmo recenzentského, způsobu myšlení.
Výsledky prosté jakéhokoli kinematografického zaujetí.
Nezůstávám proto dlužna a upřímně vám tedy přeji zdejšími zmrdy další ukurvený den!
