Odpusť mu, sestra, je to údel dobrej bosorky,
svedomie prehovára mi do duše, šepká.
Prebolí aj tento bôľ, potlač temnú stránku, ak môžeš,
je to pekelník, to predsa vieš, áno, zradil.
Dni, mesiace ubiehali v pokojnom duchu spolupráce,
v pocite pevného priateľstva, dôvery a ochrany každej strany.
Odpusť mu, sestra, peklo je zradné, jeho pôvod si poznala.
Svedomie, nepleť sa mi do pocitov, bolesť je silná, ničivá,
strach a plač, sklamanie a zlosť a tma prevládli v srdci,
dýcham z posledných síl, tak veľkým si bol v mojom srdci.
Zatriasol si mojím svetom, tak veľmi dlho som ťa hľadala,
v hrudi plameň pohasína, Bosorka prestala dýchať.
Peklo sa smeje, ty uprostred plameňov držíš v dlani bielu iskričku,
nesmeješ sa, v očiach smrť vidieť, bez ľútosti, čierne srdce sa ti chveje.
S tebou rovná cesta do plameňov, Čierny Drak k rozpálenej oblohe letí,
spokojný, čo raz peklu prepadne, trpieť bude naveky.
Ak môžeš, matka zem, znič ma hneď, už ti nemôžem slúžiť,
ako tvoja dcéra som sklamala, ako Bosorka zomrela.
Vidím ťa letieť ponad temné lesy, svedomie, mlč aspoň teraz.
Lúka pri chalúpke sa stala dejiskom zrady, poď, Čierny Drak,
postav sa mi čestne, zničím ťa, tak ako ty mňa, zrada bolí,
počuješ? Rukou dotknem sa krvavého amuletu na hrudi.
Bojujem s tebou, či so svojím svedomím, verila som,
teraz nechcem odpustiť, slzy padajú do trávy.
Bojuj, mocný pekelník, som pripravená, pozerám na horiacu oblohu.
Čierny Drak dotkol sa tlapami zeme, na muža sa mení, kráča ku mne neohrozene,
v očiach temná žiara horí, ruka položená na rukoväti dýky.
Bosorka pokľakne, dlaňami sa zeme dotýka, odrieka zaklínadlá.
Moje veľké srdce dostalo už veľa rán, táto je asi posledná,
Čierny Drak, svoju prácu dokončil si perfektne.
Odrazu obrovská rana, v zemi prasklina sa objavila, ty sa len smeješ,
rýchlym skokom stojíš pri mne, pozerám ti do očí, kričím, bojuj!
V ruke sa ti dýka zablysne, z oblohy ohnivý dážď padá, plačem,
chcem ťa zabiť, no nemôžem, stále si mi priateľom, Drak môj.
Teraz si môjho ducha donútil padnúť k zemi, nie nadlho,
zomieram, no vrátim sa silná, múdrejšia, s potrhanou dušou.
Vysilením padám pred tebou k zemi, teraz! No tak! Zaútoč!
svedomie mi šepká: je vinný, znič ho, pokiaľ môžeš.
Pozeráš sa na mňa tvrdým pohľadom, nezabijem ťa, no mohol by som.
Ja nemôžem, bol si mi priateľom, budeš aj naďalej, s jazvou v srdci.
Nápad – ★★★★☆
Téma zrazeného přátelství mezi dobrou čarodějkou a pekelným drakem je sice klasickým motivem temné fantasy, ale autor k němu přistupuje s příjemným důrazem na vnitřní psychologický konflikt. Líbí se mi, že ústředním bodem není jen samotný magický souboj, ale především bolestný rozpor mezi touhou po pomstě a neschopností ublížit někomu blízkému. Je to nosná a velmi emotivní myšlenka, která dává textu hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou celého textu. Z veršů čiší hmatatelná beznaděj, zklamání a temná melancholie, která čtenáře okamžitě vtáhne do rozervaného nitra hlavní hrdinky. Kontrast mezi ohnivým peklem a slzami padajícími do trávy vytváří velmi silné vizuální i emocionální obrazy, díky nimž scéna působí až filmově epicky.
Provedení – ★★★☆☆
Text balancuje na pomezí volného verše a básnické prózy, což mu dodává zajímavé tempo, ale místy to mírně narušuje plynulost čtení. Doporučil bych sjednotit interpunkci a jasněji oddělit vnitřní monology (např. hlas svědomí), aby se čtenář v textu lépe orientoval. Slovní zásoba je bohatá a krásně dokresluje fantasy ladění, nicméně občasná stylistická neuhrazenost trochu brzdí jinak velmi čtivý zážitek.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi procítěný a atmosférický kousek, který úspěšně propojuje prvky temné fantasy s hlubokou osobní tragédií. Ačkoliv by textu prospěla pečlivější redakce z hlediska interpunkce a formátování, emocionální náboj a vizuální představivost autora tento drobný nedostatek hravě vyvažují. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro budování nálady a vykreslení vnitřních rozporů postav.