Neobjavila sa náhodou, cítila som ju už dlho.
Byliny nevysychali, ale hnili, veci sa strácali,
víchrice menili lesy na planiny,
ženy plakali, kravám namiesto mlieka krv dojili.
Bola tu, v duši mám nepokoj, lesné tvory utekajú,
našla cestu von temnými cestami, cítim jej moc.
Úzkosť a nepokoj sa mi vkrádajú do srdca, bojím sa.
Voda v kotlíku mocne vrie nad plameňmi v kozube.
Čas boja sa blíži, pozbieram vlastné sily, chránim slabých.
Pred chalúpkou nebojácne čakám, no v duši mám strach.
Zrazu temný hlas okolo mňa krúži ako čierny dym.
„Našla som ťa, biela bosorka, dnes tvoj osud končí.“
V hlave mi hučia jej slová, stojí predo mnou,
tieň aj za jasného dňa, jej moc je veľká, zlá.
Vysmieva sa: „Kde si nechala čierneho draka?
Si len ty a ja, teším sa na koniec tvojho života.
Doteraz si zlo nevidela, potláčala, no je v každom z nás.
Silnela som v tebe, schovávala sa, no ty si hranicu prekročila.
Svojou vlastnou temnotou, smútkom si ma privolala,
z najhlbšieho miesta v duši na zem vypustila.“
Moje telo v tráve leží, zúfalé, skrútené do klbka.
Snažím sa byť nápomocná, to len niekedy samota…
Znovu potlačím ťa v sebe, zvíťaziť úplne nemôžem.
Aj bez draka zvládnem samu seba, len mi daj čas.
Moje slzy sa vpíjajú do čiernej zeme, výkriky bolesti
lesom znejú. Chcem ešte žiť ďalej? Neviem.
Zlý smiech víchrica nesie ďalej a ďalej, nemôžeš zvíťaziť.
Nechty zaryjem do trávy, silu nájdem v zničenej duši.
V mysli vidím obrazy prežitých chvíľ, čarovných aj tých zlých.
Som to ja a vždy budem, znovu stojím pevne, slzy zmizli.
Strácaš svoju moc, víchrica sa mení na vánok, som pokojná.
Ďalej pokračujem v liečení iných, s tebou či bez teba.
Nápad – ★★★★☆
Zvolili jste velmi silné a nadčasové téma boje s vlastním vnitřním stínem, které jste šikovně zabalili do hávu temného folklóru a fantasy. Myšlenka, že zlá čarodějnice není vnější nepřítel, ale zhmotněný smutek a samota samotné hrdinky, dodává textu skvělou psychologickou hloubku. Zmínka o černém drakovi navíc výborně dráždí čtenářovu fantazii a naznačuje širší, promyšlený svět. Celková pointa o přijetí vlastní temnoty místo jejího popírání působí vyzrále a smysluplně.
Atmosféra – ★★★★☆
Hned v první sloce se vám podařilo vybudovat fantasticky ponurou, až hororovou atmosféru pomocí silných obrazů, jako jsou hnijící byliny a nadojená krev. Tento syrový, folklórní úvod okamžitě vtáhne do děje a vyvolá mrazení v zádech. V druhé polovině textu sice napětí trochu polevuje, protože se z obrazů přesouváte spíše k přímému pojmenovávání pocitů, ale celková osudová a melancholická nálada zůstává velmi působivá.
Provedení – ★★★☆☆
Text má formu volného verše či poetické prózy, což zvolenému tématu moc sluší, nicméně z hlediska řemesla je zde prostor pro vyhlazení. Hned v úvodu střídáte minulý čas s přítomným (‘Bola tu, v duši mám nepokoj’), což mírně narušuje plynulost čtení. Občas se také objevují opakující se slova v těsné blízkosti (např. ‘nepokoj’ ve druhé sloce, nebo ‘cestu von temnými cestami’). Doporučuji u dialogů a vnitřních monologů trochu ubrat na doslovnosti – místo ‘jej moc je veľká, zlá’ zkuste tuto zlobu ukázat podobně obrazně, jako jste to skvěle udělali v první sloce (a pozor na chybějící koncové uvozovky v páté sloce).
Celkové hodnocení:
Vaše dílo je velmi působivou lyrickou miniaturkou, která v sobě spojuje pohádkové motivy s hlubokou lidskou psychologií. Máte nepochybný cit pro silné, vizuální obrazy – úvodní sloka je toho zářným důkazem a snese i přísná měřítka. Pokud v budoucnu více zapracujete na rytmu vět, jednotnosti slovesných časů a oprostíte se od občasného doslovného vysvětlování emocí, vaše texty získají neuvěřitelnou sílu. Rozhodně v psaní pokračujte, máte čtenářům co nabídnout a váš autorský hlas má velký potenciál!