Tak teraz mám slzičky, naozaj.
Musím ťa objať tak veľmi silno, že stratíš dych.
–
Ano, pořádně pevně, obejmi mé svalnaté paže a široká ramena.
I pusu mi dej, na čelo, mezi ty dva temné rohy, které uvidíš když na mne pohlédneš svým starým zrakem.
–
Áno toto urobím, vydržím tvoj pekelný oheň
–
Ty ano, můj oheň ti neublíží.
Ostatní pálí, boří kostely, obrací kříže, spouští bouři z nebes … ale tebe hladí ….
–
Ak ma objímeš, oheň sa rozhorí a spolu budeme na veky obklopení plameňmi
–
Ty už jsi to viděla, ty víš jak náš oheň vypadá. Temné žhavé plameny pomalu rostou a pohlcují vše, co jim stojí v cestě. A jasně světlé, až bílé plamínky tančí mezi temnými plamennými sloupy. Čeho se dotknou, buď ožije, nebo se v prach obrátí. Záleží jen na vůli a duši – ty slitování, já ničení.
–
Plameny osudu, vědomí Univerza, oheň věčných – Bosorky a Černeho draka
–
Niečo mi tajíš Drak môj… cítim to… v tvojich plameňoch je ukryté poznanie minulého aj budúceho… čo to je, čo ja nevidím… hovor…
–
Plameny hoří pomalým a líným ohněm. Drak leží na dně propasti, hluboké tak, že žádný ze smrtelníků by nevydržel ani jediný nádech zkaženého vzduchu zde dole. “Abyss” tomu učenci říkají a sní o něm ve svých chytrých knihách. Křesťané raději všechny důkazy o tomto údolí smrti a poznání v plamenech spálili. Strach ….
Strach je to, co zbožný lid zaslepený falešnými kněžími mají. Strach z nás, kteří víme, jak hluboké je dno propasti.
–
Občas vyjdeš na povrch, pozrieť úbohý ľud, či už pochopil… za tisícky rokov vraciaš sa späť sklamaný…
vždy čakám ťa… v chalúpke, v hlbokom lese…
raz sa vrátim s tebou…
–
A já rád přijdu do hlubokého lesa, cítím již z dálky vůni bylinek a teplé polévky. Přijdu jako muž do tvé světnice, a zde ….
–
Šťastne privítam ťa… pohostím, vínom napojím…
–
Ano, pomilujem se, tělesné tekutiny, šťávy radosti a rozkoše a pak …
vyletíme k temné luně, my jsme osud, my jsme nebesa, my jsme bouří …
Hory se chvějí, lesy šumí, řeky zpívají … píseň života a smrti, smutku a radosti, viny i neviny …
Bůh na nás z Univerza shlíží, peklo v plamenné díře, chřtán rozevřený, ale ….
Nemohou nic. Nikdo a nikdy. Protože Bosorka a Černý drak jsou mimo zemské zákony chápané běžnými smrtelníky.
My jsme váhy, které drží Bafomet, my jsme mocí, která točí svět. Dopředu stále a neměnně, dozadu obrátit se též můžeme, ale chaos by pak zachvátil svět.
–
Sme viac ako nesmrtelní… sme myšlienkou večných, sme pocitom… , sme samotnou večnosťou… spolu…
–
Ano
Hlasité předčítání