Stačí světu ona bytost životaprostá? Spokojí se, nebo je to právě to, oč žádá?
Poslušná a důvěřivá, žití a lásky se vzdává.
Je to ona, na co čekáš, Světe? Či jen jako vedlejší produkt vypadává z toho stroje, z té mašinérie bolesti a strachu, valící se bez myšlenek vstříc krachu.
Zničit svoje já není menší zločin, než zničit život jinačího druhu. Jen slepě věř a drž hlavu vzhůru. A bradu vpřed! Křičí hlas, který není náš. Je můj, tvůj a jeho snad. Ale není těch, co po lásce touží, ale nevidí a snad nechtějí.
Patrně ze strachu, že by příliš žili. Život s sebou nese bolest. A bolest má v sobě život. Kolik lidí už vydechlo naposled kvůli jejich touze po životě?
Právě nelibé a nepříjemné pocity vylučují absenci života. A krátké chvilky štěstí jen potvrzují onu lehkost bytí, která často bývá tolik nesnesitelná?
Jakým právem, člověče, prohlašuješ, že miluješ život ve chvilkám štěstí?
Ponižuješ ho tím o pár úrovní.
Život je boj. Ano. A v boji krev teče. Tu krev, která teče musíš nechat téci, aby srdce nezlobilo se, že musí zbytečně tlouci. Až objevíš v boji lásku a v prachu čistotu. Až vyhrabeš z bláta mír, dá se mluvit o štěstí. Tehdy ale povídat přestaneš. Možná nebudeš mluvit vůbec. A když začneš, bude to ve jménu lásky.
Hlasité předčítání