Chcem písať, nenápadne prechádzam tmavou chodbou,
v jednej ruke sviečka, vosk steká mi na ruky, páli, bolí,
v druhej denník viazaný v koži, so znakom rodu,
hlavne potichu, dlážka vŕzga, je stará ako hrad.
Vkĺznem do posledných dverí, otcova knižnica, prekrásna,
v kozube oheň horí, okolo stien stovky kníh naukladaných,
maľby visia na stenách, pri ohni staré kreslo stojí,
vedľa malý stolček, prázdny, všade vôňa včelieho vosku,
dreva a dažďa, vonku prší, chcem písať.
V kúte útulnej miestnosti je písací stolík, s vysokou stoličkou,
malinké zásuvky skrývajú veľké tajomstvá, pre mňa ukryté,
kalamár s husím perom, čistý list papiera, zatiaľ bez života,
pritiahnem si teplý pléd tesnejšie, pohodlne sa posadím.
S úctou prechádzam prstami po jednotlivých zásuvkách,
sú staré, no už chcem písať, otvorím svoj denník,
v kalamáre namočím husie pero, oči zatvorím a počúvam,
dážď klopká na okenné tabuľky, vietor šumí v korunách stromov.
Prvý dotyk pera s papierom je magický, nadpis, môj milovaný,
ozdobným písmom hodným citu slova, pokračujem ďalej,
pero škrípe po papieri, čo v srdci, to v myšlienke, chcem písať,
zhluk písmen vetu utvorí, láska moja, tak veľmi chcem.
Kašeľ zachváti moje telo, je mi zima, nezvládnem to,
chcem ťa vidieť naposledy, píšem do denníka, no vidím
len roztrasené čiary, zrazu kvapky zahliadnem na papiery,
strach a smútok zmocní sa ma, drahý, som tu, vidíš?
Dlaňou zotriem krvavý osud čo strach a bolesť vytvára,
nedočkám sa ťa, láska moja, odchádzam. chcem písať,
noc blíži sa ku koncu, vosk sa rozlial na papier, nepáli,
odchádzam z nádhernej komnaty, no dlážka už nevŕzga
chcem písať, som tu navždy…
Nápad – ★★★★☆
Ačkoliv motiv umírající postavy píšící dopis na rozloučenou ve starém sídle není zcela novátorský, vdechl jsi mu velmi osobní a intimní rozměr. Závěrečný zvrat, kdy vypravěč opouští místnost už jako nehmotný duch, kterému nevržou podlahy, je skvělý a dodává textu příjemný gotický nádech. Je to krásná a nosná myšlenka, která v tomto poetickém formátu výborně funguje.
Atmosféra – ★★★★★
Zde text naprosto exceluje a okamžitě čtenáře vtáhne do děje. Práce se smyslovými vjemy – od pálícího vosku přes vůni dřeva a deště až po zvuk škrábajícího brku – je zvládnutá na jedničku. Melancholická a tajuplná nálada z řádků přímo sálá a vyvolává silné emoce, zejména v momentě, kdy hrdinu zradí vlastní tělo.
Provedení – ★★★★☆
Zvolený styl volného verše textu sluší a opakující se refrén „chcem písať“ mu dodává podmanivý rytmus. Slovní zásoba je bohatá a krásně dokresluje historické zasazení. Dej si jen pozor na drobnější pravopisné chyby (např. „na papiery“ místo správného „na papieri“) a občasnou těžkopádnost některých frází, celkově je ale dílo velmi čtivé a plynulé.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi procítěný a atmosférický kousek, který balancuje na pomezí poezie a poetické prózy. Silnou stránkou je především tvá schopnost budovat náladu pomocí drobných detailů a smyslových vjemů. Pokud si pohlídáš drobné gramatické nedokonalosti, budou tvé texty působit ještě profesionálněji. Určitě v psaní pokračuj, máš velký cit pro jazyk a emoce!