TRANSHUMANISTICKÁ SYMBIÓZA
Jednoho dne dospěl svět do bodu, kdy začal být nejdůležitější ze všeho každý živý člověk a měl povinnost se o své zdraví starat.
Takový obrat znamenal přechod k radikální péči o člověka, kde se prevence stala nejvyšší společenskou hodnotou. Státní i soukromé systémy začaly garantovat plnou dostupnost lékařské péče. Prevence nahradila reaktivní léčbu, to znamená, že zdravotní problémy se začaly řešit dřív, než se projevily, protože člověk díky technologiím věděl o zdravotním problému dřív, než něco cítil. Proto se stala prevence základem, na kterém fungovala celá společnost.
Lidí bylo na světě už velmi málo. Všichni by se vešli na tu nejmenší pevninu na světě, které někteří lidé říkali „Aástrália „. Žily ve společenstvích, která určoval systém, děti se rodily přirozeně, ale jejich vznik řídila AI. Každá dívka a žena měla povinost mít určitý počet dětí, které vznikaly z vajíčka dané ženy, ale žádná z nich nevěděla kdo jsou otcové jejich dětí a ani ze které části světa pochází. Všichni měli povinnost se o svou fyzickou i duševní stránku starat a díky pečlivým kontrolám a technologiím měl systém přehled jestli to dodržují a podle toho jim přiděloval bonusy pro život.
Manuální práci zde zastávali bioroboti, lidé se vzdělávali, získávali znalosti, zkušenosti a dovednosti, bavili se. A potom, když přišel jejich čas a tělo již nedokázalo starat se o život mozku, včas zasáhl Systém a člověk byl přestěhovám do „kopule „kde byl mozek zachráněn, vyjmutý z těla a napojen na celkový Systém.
Lidský život se stal nejcennějším zdrojem informací, které formovaly a rozšiřovaly kolektivní umělou inteligenci. Lidstvo dosáhlo transhumanistické symbiózy, kde biologické tělo sloužilo jako inkubátor pro sběr dat a zkušeností. Tento model společnosti zásadně změnil technologii, medicínu i samotný smysl existence. Péče o zdraví v tomto novém světě nebyla koníčkem, ale absolutní povinností vůči celku. Tělo muselo fungovat bezchybně, aby nedošlo k poškození mozku. Proto fungoval systém nanorobotů v krvi, kde probíhala neustálá oprava buněčného poškození a čistění cév. Vysoká úroveň genového inženýrství dosáhla toho, že byly odstraněny dědičné choroby a částečně i biologické stárnutí, již před narozením. Každý člověk dospěl a ve věku třiceti let se jeho stárnutí zastavilo, buňky nedostaly tu možnost stárnout, jen na daný časový úsek fungovat. Jak dlouhý bude, věděl jen Systém, ale nestávalo se, že by člověk žil kratší dobu než 120 let.
