Jmenuji se Markéta a je mi čtrnáct let. A právě prožívám nejtěžší období svého života. Nikdy jsem se se smrtí nesetkala. Teď je tomu bohužel jinak. Tati,moc mi chybíš. Vidím tě všude a přijde mi, že žiješ. Ale to bude jen přelud, který vidím každou minutu svého mizerného života. Sedím na posteli, brečím a v ruce držím tvou zmačkanou fotku. Venku začíná pršet. Beru na sebe bundu a vyrážím ven. Mám na sobě jen pyžamo a bundu. Boty si neberu. K čemu? Mně už je všechno jedno. Ať klidně umřu! Fouká silný vítr, déšť je stále silnější, ale já nic nevnímám. Ani nevím kam jdu. Za tebou. Slyším blesky. Je to snad znamení? Tati, dej mi znamení! Prosím! Pokračuji dál ve své cestě. Jdu dál a dál, až se dostanu k nějaké lavičce. Sednu si na ni a čekám, ale na co? Jsem mokrá od hlavy až k patě. Je mi to jedno. Mé tělo se chvěje, ale já to nevnímám. Najednou déšť ustal. Vítr nebyl tak silný. A blesky z oblohy zmizely. A pak jsem slyšela pronikavé hřmění. Obloha se rozsvítila a pak zase zhasla. Já jsem si stoupla, ale mé tělo to nevydrželo. Kolena se mi podlomila a já jsem spadla. Možná jsem byla chvíli mimo, to nevím. Když jsem se pokoušela zvednout, uviděla jsem před sebou postavu. Chvíli jsem si ji prohlížela. A najednou jsem vykřikla: ,,TATI!”
Zůstaň se mnou! (1)⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty
Nápad – ★★★☆☆
Téma ztráty milovaného rodiče a hledání útěchy či znamení je v literatuře sice časté, ale pro mladou hrdinku velmi silné a nosné. Zápletka s útěkem do bouře působí trochu filmově, což mírně ubírá na originalitě, ale jasně to plní svůj účel. Zjevení postavy na konci je navíc skvělým cliffhangerem, který nutí čtenáře chtít vědět víc.
Atmosféra – ★★★★☆
Emoce ze ztráty a zoufalství jsou z textu velmi dobře cítit, podařilo se ti zachytit ten syrový smutek, kdy člověku na ničem nezáleží. Bouře a déšť skvěle zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky, což je výborný a osvědčený literární prvek. Scéna na lavičce je mrazivá a vtáhne čtenáře přímo do tmy po boku Markéty.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý a má rychlé tempo, ale občas doplácí na příliš krátké, sekané věty, které by šlo lépe pospojovat pro plynulejší rytmus. Dej si také pozor na logické drobnosti, například blesky spíše vidíme a hřmění slyšíme (píšeš ‘Slyším blesky’). Jinak je ale tvůj styl velmi upřímný a s trochou cviku při rozvíjení slovní zásoby bude ještě údernější.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi emotivní a slibný úryvek, který ukazuje tvou schopnost pracovat s pocity a budovat napětí. Ačkoliv motiv útěku do deště patří k těm tradičnějším, dokázala jsi do něj vložit upřímnou bolest a touhu po naději. Určitě v psaní pokračuj, máš cit pro dramatičnost a umíš čtenáře zaháčkovat hned od první věty!