Povídka

Rádiové slečny
Četba díla zabere cca 12 min.

Autor: 33

Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude opakovat.

Vaše tepová frekvence je zvýšena. Dýchejte, prosím, zhluboka.

Nádech, výdech. Rádiová slečna má pravdu. Ostatně jako vždy. Poslouchej svou rádiovou slečnu a budeš šťastný. Poslouchej svou rádiovou slečnu a nemůže se ti stát, že by ses něčeho nedopatřením dopustil. Neznalost zákona patří minulosti. Zbytečné přestupky jakbysmet. Rádiové slečny vždy vědí, co je pro tebe nejlepší.

„Nazdárek!“ ozve se odněkud zprava. Ignoruji to. Mám teď co dělat sám se sebou.

„Ahoj!“ pokračuje hlas, „Dobrý den! Čus! Zdar jak sviňa! Co z toho se říká u vás?“

„Neupozornila vás má rádiová slečna, že si nepřeji konverzovat?“ procedím skrz zuby.

„Upozornila.“

„Tak si, prosím, hleďte svých věcí.“

Buran. Že mu to není trapné.

Snažím se dostat zpět do stavu absolutního soustředění. Dnes je den D, dnes přijde moje chvíle. Dnes ukážu všem přátelům a příbuzným, že na to vážně mám; být jedním z nejváženějších občanů. Být jedním z těch, kteří hlídají ostatní občany, zda se řídí pokyny rádiových slečen, a vybírají pro delikventy odpovídající tresty. Chci být rádiovou policií.

Od malička jsem věděl, že zákon je mé poslání. Nikdy, ani jedinkrát, jsem neodporoval příkazu rádiové slečny. Tento bělostně čistý rejstřík mi doufám pomůže při výběrovém řízení. Obvzlášť proti takovým, jako je tenhle vidlák vedle mě, co očividně zákon ignoruje běžně.

„Taky vám přišlo neodmítnutelné pozvání na tuhle šarádu?“ ptá se ten člověk po chvíli. Obrátím oči v sloup, ignoruji ho.

„By mě teda zajímalo, kdo by chtěl pracovat u rádiový policie. Musí to bejt děsná nuda. Navíc si s tím postavením člověk asi neužije moc svobody. Víte, doufám, že mě nevyberou. Nechci dělat práci, který bych nedůvěřoval. Zdá se mi, že i kdyby rádiový slečny hlásaly třeba hromadný smilnění, tak jim dneska lidi věří daleko víc, než svýmu mozku. Klidně by hromadně smilnili a vůbec by jim to nepřišlo divný. Jojo, smilnili by a smilnili. Och, jak oni by smilnili…“

„Považuji vaše vyjadřování za krajně nepřípustné.“ překřiknu ho důrazně.

Zachovejte klid. Není třeba se rozrušovat.

Ano, správně. Budu poslouchat slečnu, ta vždy ví, co je pro mě nejlepší.

„No do prčič, vždyť vy jste taky jeden z těch úplně vymetenejch. Tak to pardón.“ drbe se za uchem. Jak jen mohlo dojít k tomu, že jsme se my dva ocitli na stejném výběrovém řízení? Možná bylo letos malé množství kandidátů, tudíž rádiové slečny vybraly nadějné jedince do počtu, jak je tomu zvykem. Tento člověk mi ale svým smýšlením nepřijde příliš nadějný. Že by omyl?

Rádiové slečny se nikdy nemýlí.

Samozřejmě, že je v tom skrytý záměr, který bude odhalen, až přijde čas. Jak jen mohla v jakékoli lehce malfunkční části mého bezelstného mozku vzniknout taková ohavná myšlenka? Rádiové slečny a zmýlit se? Propána, snad na mě ta osoba nemá špatný vliv!

Výběrové řízení začíná. Odeberte se, prosím, do další místnosti.

Zvedám se na pokyn své rádiové slečny a mířím k dveřím zasazeným do hladké béžové stěny. Ty se přede mnou otevírají. Vstupuji a cítím, jak mi krev pulzuje až v ušních lalůčcích. Tohle je pro mě tak důležité. Tak esenciálně a nenahraditelně důležité.

3.58/5 (4)

O autorovi

33

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.58/5 (4)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
3.58/5 (4)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
city, landscape, panorama
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
man, elderly, stress
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Jsem c. k. lapiduch a vězím v takové smrduté díře u Přemyšlu. Nebudu zabíhat do detailů: Fronta...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla multii...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
0