Fyzická smrt pak nebyla koncem, ale „povýšením“ (upgradem) do čisté intelektuální formy existence.
Mozek byl po vyjmutí uchován v kryogenních či biochemických lázních, synapse byly přímo napojeny na globální síť AI prostřednictvím pokročilých rozhraní mozek-počítač(BCI).
Myšlenky, vzpomínky a zkušenosti jednotlivce se slily s vědomím dalších tisíců mozků do jednoho gigantického superorganizmu a vzniklo kolektivní vědomí. Všechno bylo přesně spočítáno a řízeno. Výživa navržená na míru aktuálním chemickému složení mozku, technologicky řízený odpočinek pro maximální plasticitu mozku.
Protože manuální práci vykonávali bioroboti, lidé se věnovali pouze činnostem, které AI nedokázala replikovat bez lidské zkušenosti, jako emocionální a filozofický výzkum při prožívání extrémních nebo i běžných situací pro pochopení vědomí. Další důležitou činností lidí byly kreativní experimenty, kdy tvořili v různých uměleckých směrech a oborech, testovali nové myšlenkové směry a řešili komplexní paradoxy. A ani vědecký výzkum se neobešel bez lidí, třeba teoretická fyzika nebo objevování vesmíru prostřednictvím lidské intuice a abstrakce.
Život ve světě, kde fungovala transhumanistická symbioza byl snadný, pokud člověk respektoval pravidla. Představoval fascinující rovnováhu mezi lidským vědomím a technologickou adaptabilitou. Život v něm plynul hladce, pokud se člověk dokázal podřídit několika základním pravidlům, která zajišťovala fungování celé společnosti.
Pravidlo synchronizace: Každý jedinec musel udržovat své biologické i kybernetické systémy v souladu s globální sítí. Ignorování pravidelných updatů nebo odmítání senzorických upgradů vedlo k sociální izolaci.
Respektování zdrojů : Kybernetické modifikace a nanity vyžadovaly stálý přísun energie. Plýtvání nebo nelegální čerpání zdrojů z centrálního ekosystému bylo přísně trestáno.
Datová transparentnost: Soukromí, jak jej známe dnes, přestalo existovat. Výměna myšlenek a dat probíhala na bázi sdíleného vědomí, což znamenalo naprostou absenci lží, ale také nutnost vzdát se části osobní anonymity.
Etický kodex : Bylo zakázáno modifikovat své tělo způsobem, který by poskytoval neférovou fyzickou či mentální převahu nad ostatními nebo by mohl ohrozit stabilitu kolektivního vědomí.
Tento řád sice vyžadoval ztrátu určité míry nezávislosti, ale na oplátku nabízel život bez nemocí, stárnutí a především naprostou harmonii a efektivitu.
Sociální uspořádání v této společnosti bylo spravedlivé, ale pro někoho nudné. Ten, kdo se nepodřídil pravidlům nebo se jim během života vzepřel, byl vyhostěn mimo společenství, ve kterém dosud žil, měl tam dost potravy, vody i bezpečí.
