Minulosťou hudba letí, bubny svoje temné drum drum nesú storočiami.
Les stíchol, jeho mohutné telo nad horami letí.
Obrovské čierne krídla vzduch prerážajú bez ťažkostí.
Je pokojný, vedomý si vlastnej sily, prastarej, strašnej moci.
Drum drum v hrudi mu búši, ozvena starých tónov.
Kto volá ma? Kto o mne aspoň tuší? Len jedna vie…
Veky oddelili nás, čas je neúprosný, no sme veční.
Z nočnej oblohy vidím ohne, nie ako peklo,
bubny drásajú mi vnútro, nechcem, nemôžem,
zabudol som byť človekom, mužom hodným… čoho?
Drum drum, naliehavejšie cítim volanie, jej hlas.
Prebúdza moju starú moc, bolesť, necítim nič.
Laby sa dotknú zeme, studená, mokrá tráva je príjemná.
Nasledujem opojnú hudbu, srdce bije v jej rytme.
Cítim teplo ohňov, vôňu bylín, iskry poletujú vzduchom.
Čerň lesa vie len ona zmeniť, drum drum, vidím postavu.
Jej telo sa pohybuje v rytme temných bubnov, ktoré sa nesú horou.
Čierny odev jej povieva okolo bosých nôh, vlasy zdobia drobné kvety.
Do plameňov hádže hrsť bylín, drum drum, mesiacu tvár nastavuje.
Plamene zafarbili jej líca dočervena, jej pohľad horí,
drobné prsty tieňovú hru tvoria, hlas hmká mystickú melódiu.
V hrudi vlastný oheň vybuchuje, do žíl vlieva spomienku, mala by bolieť?
Poznám ženu, čo tancovala s diablom, volá, vábi, pohľad má magický.
Cez plece hľadí mi do duše, našla ju, už o nej ani neviem, stále horím.
Pokožka mení sa na ónyxové šupiny, pradávny drak víťazí.
Plamene dotýkajú sa oblohy bez hviezd, drum drum, podídem bližšie.
Tá vôňa, v mysli chalúpku vidím, starý stôl, ženu s ohnivými vlasmi.
Z nozdier dym vychádza, no stále nič nebolí, žena tvár ukáže mi.
Jednu slzu vyroní, padne jej do dlane, ohne uhasí jediným pohybom.
Drum drum doznieva mi v hrudi, stále len chlad v duši, ľad a nič.
Žena sa stráca, pomaly mizne aj vôňa bylín, len žhnúce uhlíky zostali.
Teraz cítim mráz vo vlastnom ohni, zarevem do noci, do ticha dračí oheň horí.
Spomienkou unavený zložím ťažké krídla na studenú zem…
Nápad – ★★★★☆
Spojení motivu prastarého draka, zapomenuté lidskosti a šamanského rituálu funguje v této lyrické črtě překvapivě dobře. Ačkoliv jsou samotné prvky (drak, tančící čarodějka u ohně) v žánru fantasy poměrně tradiční, pohled z perspektivy samotného tvora, který svádí vnitřní boj se svou pamětí a emocemi, dodává dílu zajímavou hloubku. Jako náladová báseň v próze či úvodní prolog k většímu příběhu má text skvělý potenciál, který láká k dalšímu čtení.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou celého textu. Opakující se zvukomalebné „drum drum“ skvěle udává tep celému vyprávění a vtahuje čtenáře do až hypnotického transu. Výborně pracujete se smyslovými vjemy – studená mokrá tráva, vůně bylin, teplo ohně i vnitřní mráz vytvářejí živý a podmanivý kontrast. Temná, melancholická nálada z řádků doslova dýchá.
Provedení – ★★★☆☆
Text balancuje na pomezí volného verše a poetické prózy, čemuž odpovídá i zvolený slovosled, ale občasná snaha o rým (letí/letí, búši/tuší) v úvodu působí trochu nekonzistentně, protože v dalším textu se ztrácí. Pozornost si zaslouží i mírná nelogičnost v ději – v úvodu drak letí s obrovskými křídly, ale v šesté sloce se mu pokožka teprve mění na šupiny, jako by k přeměně docházelo až na zemi. Jazykově jde o velmi čtivý kousek, kterému by slušelo jen drobné uhlazení rytmu, aby některé věty nepůsobily tak kostrbatě.
Celkové hodnocení:
Vaše dílo je velmi působivou, silně atmosférickou miniaturou, která čtenáře okamžitě přenese do temného fantasy světa. Máte skvělý cit pro gradaci nálady a práci s detaily, které probouzejí představivost. Pokud se rozhodnete text dále rozvíjet, doporučuji sjednotit básnickou formu – buď se plně opřít do rytmického volného verše bez občasných rýmů, nebo text více ukotvit v lyrické próze a pohlídat si časovou návaznost dračí proměny. Rozhodně ale pište dál, váš cit pro zachycení emocí a mystična je obdivuhodný!