Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim dát to, co chtějí. Můj chrám je utajen veškerým bláznům, kteří se pachtí po senzaci, bohatství, či po rádoby vědění.
Už patnáct tisíc let stojím stráž u chrámu dějin. Uvnitř jsou uloženy všechny objevy lidstva od doby jeho vzniku. Znám každý detail svého pokladu. Strážím jej pro generace příští. Až nadejde ten správný čas, odevzdám všechno pravnukům tohoto neutěšeného druhu. Ty nejlepší výtvory světových kultur jsou právě zde. U mne. Nikomu neprozradím, jak stavěli Majové svá obydlí z tekoucích kamenů. Nikomu neukážu stroj času, ani létání časoprostorem. Nikomu neřeknu, pravdu o záhadě Velikonočních ostrovů, dokud se tato neklidná rasa neumoudří a nezačne místo věčného soupeření spolupracovat.
Dlouhá léta se lidé pachtí za nalezením kamene mudrců. Věky se snaží vyrobit zlato. Nesčetně dlouho touží otevřít archu úmluvy. To vše jen proto, aby věděli. Jenže vědění nestačí. Pouze jednou se sem dostal jeden človíček a ukrojil kousek, který mu nepatřil. Pouze jednou. Neuhlídal jsem své poklady před sirem Alfredem Bernhardem Nobelem. Už se nic podobného nestane. Slibuji. Mé poklady může dostat jen opravdu kvalitní populace. Jednou se z vás lidí stanou opravdu spolehliví a moudří tvorové. Pak své brány otevřu a nechám nahlédnout do svátosti nekonečného vědění. Až nadejde ten čas, splní se vše, co napsal Constablus z města Atlantida. Jeho proroctví bude naplněno. Ještě spousta času uplyne a moře několikrát vyschne. Však přijde vaše doba poznání. Již brzy. Za necelých deset tisíc novoluní se dočkáte. Jednou bude líp. Do té doby však nepustím nikoho. Váš nekonečný Circitor.
Tento dopis jsem našel při stavbě svého domu a přeložil jsem jej z latiny. Je to celkem srozumitelné, jen mi vrtá hlavou jedna věc. Dopis byl zalit s bronzovou schránkou do žulového bloku. Můj laický odhad je, že se tam dostal před několika tisíci lety. Jak však mohl pisatel vědět o Nobelovi? Nevím.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Myšlenka nesmrtelného strážce lidského vědění je sice klasickým motivem, ale zakomponování Alfreda Nobela jako ‘zloděje’ dodává textu velmi svěží a originální jiskru. Závěrečný zvrat s nálezem dopisu a časovým paradoxem je skvělým háčkem, který čtenáře nutí přemýšlet. Pro příště by stálo za to více rozvést, jak přesně Nobel ono tajemství získal, což by zápletku ještě více prohloubilo.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá příjemně tajemná a lehce melancholická nálada unaveného, leč odhodlaného pozorovatele dějin. Podařilo se ti velmi dobře zachytit kontrast mezi malicherností současného lidstva a vznešeností ukrytého vědění. Závěrečný přechod do současnosti atmosféru trochu zcivilní, ale funguje jako výborné probuzení ze snu do reality.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl je velmi čtivý, plynulý a text má příjemné tempo, které čtenáře nenásilně dovede až k pointě. Slovní zásoba odpovídá vznešenosti strážce, i když zmínka o ‘paparazzi’ v prastarém latinském dopise působí trochu jako anachronismus. V textu je pár drobných chybek, jako zbytečná čárka (‘Nikomu neřeknu, pravdu’) nebo pravopis u slova ‘Majové’, ale nenech se tím odradit, protože obsahově a stylisticky jsi odvedl skvělou práci.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a poutavou miniaturu, která dokazuje, že máš cit pro budování tajemství a údernou pointu. Text má jasnou vizi a dokáže na malé ploše vyvolat spoustu otázek, což je znakem talentovaného vypravěče. Jen tak dál, zkus tento koncept klidně rozepsat do delší povídky, protože potenciál tohoto světa je obrovský!