Povídka

Tornáďan

Tornáďan

 

Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj život tak, abych s ním byl spokojen. Tento den pro mne nebyl nikdy moc důležitý, myslím tím, že pro mne nebyl důležitější, než jiné dny v roce. Takže svůj výrok opravím. Tento den byl pro mě naprosto stejně důležitý, jako každý jiný den v roce. Vlastně žiju bez novoročních předsevzetí s tím, že si závazky nedávám ani mimo Nový rok, protože nejsou důstojné. Když se totiž zavazujícímu stane, že svůj slib nedodrží, což bývá převážná většina všech případů, cítí se dotyčný poníženě, i když to napovrch nedá najevo. To, co se však přihodilo na loňský Nový rok, mi bude vrtat hlavou celý život.

Nebylo to žádné předsevzetí, ale tornádo. Už několik dní hlásila média varování. Sledoval jsem na internetu postup rotujícího mračna a modlil se, i když se cítím být nevěřícím. Když se tornádo dostalo nad naše území, venku to hřmělo a já si sliboval, že když to vše přežiju bez újmy, pomohu nějakému potřebnému v jeho strastiplném žití. Dům se chvěl v základech jako při zemětřesení. Obracel jsem se k nebi a doufaje že mě ten neexistující bůh vyslyší, jsem polohlasem opakoval jedinou modlitbičku, kterou umím. Když se vítr po několika hodinách uklidnil, vyšel jsem před dům. Na zahradě byla boží spoušť. Místo pro altánek a pergolu bylo prázdné a kromě toho, že přibylo množství polámaných větví, plastů a jiných barevných cárů z nejrůznějších materiálů, přikryla mé záhony jakási reklamní tabule. Uprostřed té katastrofy seděl na křesle muž.

Nevím, kdo z nás dvou byl více vyvedený z míry, ale nestranný pozorovatel by se asi tomuto výjevu musel smát: Jeden muž sedící v křesle na zdevastované zahradě a druhý stojící u vchodu v županu s nechápavým pohledem a bezradně rozpaženýma rukama. Stál jsem možná minutu, možná dvě. Pak mi ale došlo, že návštěvník nešel okolo a jen tak si mýrnix týrnix nesedl, protože byl unaven, ale zřejmě jej vír přinesl vzduchem a pravděpodobně potřebuje pomoc. Musí být jistojistě v šoku. Kdyby mě uragán vynesl z domu a posadil bůhví jak daleko od domova do neutěšené zahrady, asi bych taky nechápal, čím jsem si vysloužil takovou odměnu. Vykročil jsem pomalu přes překážky ke křeslu.

„Jen málo radostí dostanete od života zdarma,“ ozval se hlas hosta a jeho věta v dané chvíli zněla přinejmenším paradoxně. Text četl z reklamní tabule a já si v tu chvíli pomyslel, že jenom blbec může napsat takovou koninu.

Nikdy jsem v reklamě nepracoval a ani mě to příliš nelákalo. Spíše mi reklama vadí. Dokážu jí odolávat a některé spoty dokonce ignoruji. Přeci však jsem běžný občan a tak mě udivilo, že jsem takovou reklamu nikde neviděl. Jen málo radostí dostanete od života zdarma. Nesmysl nad nesmysly.

„Nesmysl nad nesmysly. Vždyť právě zdarma nabízí život ty nejkrásnější radosti, o jakých se může bohatému člověku jen zdát. Teď jsem myslel bohatého majetkem. Chudý je bohatý samo sebou. Bohatí krásu vnímají jinak,“ uvažoval nahlas přilétnuvší návštěvník a já si uvědomil, že mluvil souběžně s mým uvažováním. Jakoby mi četl myšlenky a vyslovil je o sekundu dřív, než mi můj mozek dopravil text do úst.

   „Nemusím přemýšlet o radostech, které jsou zdarma. Mohu jen jmenovat: Čisté nebe, čirá voda, svěží vítr, zpěv ptáků, úsměv kolemjdoucího, ostříhané nehty, pohlazení, pěkná melodie a tak dále,“ pokračoval v monologu. Při slovech úsměv kolemjdoucího se mi podíval do očí. Konečně jsem měl možnost si ho prohlédnout. Delší zplihlé světlé vlasy, ostrý pohled a ještě ostřejší nos. Modré oči vytvářely dojem, že je muž stále zamyšlený.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 19 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 19 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
0