Povídka

Bubble

Autor: Fifka

Bubble

Halooo! Je tu někdo? Halooo?

Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otřesena.

Snažím se srovnat, aby moje paranoia nebyla ještě intenzívnější. Pomalu se snažím uklidnit a zmapovat prostor ve kterém se nacházím.

Tma! Absolutní tma! Všude kolem mě rozpínající doplněná tichem, které jsem ještě ve svém životě nezažila, ale zároveň na mě dopadá pocit uvolněnosti a vnitřního klidu. Snažím se zorientovat v prostoru a tak se pomalu dávám do pohybu. Jsem uvězněna v malém prostoru bez jakéhokoliv mého známého důvodu, ale necítím se bezradně. Snažím se vzpomenout a vybavit si proč zrovna já se ocitla v takové situaci.

Zkouším si vzpomenout na poslední útržky mého života před tím, než jsem se tu ocitla.

Poslední vzpomínka, která se mi vybavuje … piknik s Patrikem.

Patrik byl můj nejlepší kamarád už od dětství. Seznámili jsme se v plavecké škole, kde jsem se do něho na první pohled platonicky zamilovala. Vypadal vždy čistotně a pěkně upravený, takový ten snaživý skaut a sběrač medailí za bezcenné úkoly, které plnil s neutuchajícím nadšením a precisností.

Pravda je, že Patrik měl od narození velká ústa, ale nemám na mysli, jako když si někdo zívne, ale opravdu jako vrata od stodoly. Když jsem byla malá, tak jsem se toho často bála a měla pocit, že mě chce spolknout, když se usmál. V plaveckém oddílu ho spolužáci přezdívali Vysavač Patrik.

Přes všechny tyhle nedostatky byl Patrik kamarádský a vždy se rád usmíval a to doslova skoro pořád.

Jednoho krásného dne jsme náš vztah posunuli o trošku dál, na druhou metu a schylovalo se k našemu prvnímu polibku. Strach ze sežrání už mě opustil, jak jsem vyrostla a tak nebyla šance se stát jeho potravou. Když jsme byli v tom nejlepším, tak se vynořila Jarmila.

Jo, přesně ta Jarmila! Kráva jedna blbá!

Byla ztělesněním dokonalosti! Štíhlá jak nitěnka a přemalovaná jako klaun z cirkusu. Oční stíny se ji táhly až za uši a pokračovaly snad po celém těle. Vyhrávala všechny plavecké závody a lámala rekordy ve všech kategoriích. Co týden, to novy rekord. Lidé se na ni chodívali s velkým zájmem dívat a obdivovat.

Prostě taková ta tuctová pipka, která to vyhrála na svůj zevnějšek.

Z mého nepochopitelného důvodu se Patrikovi rozšířily zornice a přisál se na Jarmilu jak smyslu zbavený. Tak jsem jen apaticky odvětila, ať si zaplave s tou svoji nádherou. Stejně tím životem proplouval bez nějakého většího smyslu a snad mu dojde, že udělal chybu.

Tma! Neproniknutelná tma prostupuje celým prostorem.

Začínám pociťovat slabé šimrání po celém těle.

Stále se snažím přijít na důvod, proč jsem se zde ocitla.

Na omezený prostor jsem si už tak nějak zvykla a začínám přemýšlet z jakého důvodu tady sem.

Snad z nějakého nedopatřeni nebo jen hloupý vtip mých přátel.

Šimrání po celém těle se stává intenzívnější a mé smysly se zostřují.

Začínám uvažovat víc racionálně a menši úzkost, která mě celou dobu provázela se vytrácí a začíná se mi vlévat adrenalin do míst, do kterých jsem do dneška ani netušila, že je to vůbec možné.

Party! Ano, to je to pravé slovo, které v mé zostřené mysli vyplulo na povrch jako jediný možný důvod mého bytí v tomhle prostoru.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Fifka

Jsem ctihodný amatér v počátcích tvůrčího psaní. Píšu jak mi to mozek předkládá a dle svého nejlepšího ,ač laického umu to pálím do klávesnice. Kritika vítána protože proč ne :) Snad to někoho potěší nebo rozesměje snad neurazí. A když ano, tak záměr splněn. Vím že jsem amater a proto a propo.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
0