Povídka

Přepadení

Přepadení

Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. Banka neustále tlačila, žena se mračila a finanční složka se tenčila. Po dlouhých úvahách ve mě dozrála myšlenka, že poctivou prací svou situaci nevyřeším. Začal jsem zkoušet podvody. Nejprve přišly na řadu inzeráty: „Jsem žebrák, který se rozhodl stát se milionářem. Děkuji za jakoukoliv zaslanou finanční pomoc.“ Nebo: „Dětský domov prosí o finanční dotaci.“

Všechny inzeráty se minuly účinkem. Rozhodl jsem se, že přepadnu banku. Jsem spíše povahy plaché. V kanceláři jsem měl přezdívku „zakřiknutá myš“ a na místo šéfa se vždy tlačili jiní, i když mladší. Přesto jsem se rozhodl. Celé dny jsem postával před bankou a sledoval veškerý pohyb, který mi byl vždy trochu cizí. Přes svou introvertní povahu jsem toho hodně vypozoroval. Například, že každý den přesně v 16.30 jezdí do banky vůz. Jo a ve druhém patře bydlí taková nesympatická paní a ta vidí všechno. Zmizí jen na půl hodiny v 16,20, a vrátí se v 16,50. Asi dávají její seriál. V té době to musím provést, jinak mě práskne. U přepážky pracovala docela sympatická dívka, které jsem pro svoje šedivé oblečení do oka asi moc nepadnul. To je dobře, alespoň si mě nezapamatuje. Nervózní hlídač chodil co chvíli kouřit a tak to bude jednodušší. V neděli jsem odjel na ryby a před prázdnou řekou jsem si učil napsaný text, abych ho nějak nezablekotal. „Toto je přepadení. Odevzdejte všechny peníze na přepážku. Při jakémkoliv nečekaném pohybu střílím. Nedělejte hlouposti a rychle peníze na pult.“ Opakoval jsem si to snad stokrát. Tak dlouho, dokud jsem si nebyl úplně jist, že výraz mého hlasu není nejistý, aby nebylo slyšet, že mám větší strach než ona. V prodejně s ptákovinami jsem si koupil masku na maškarní ples. Byl to Batman. Další víkend jsem šel na houby. V lese jsem si masku oblékl (byla mi pochopitelně malá). Vypadal jsem v ní jak brouk pytlík. Kukla mi byla, ale musel jsem vystříhat nové díry pro oči a pusu. Tři původní díry mi civěly na čele, takže to vypadalo jako by mě napadl červotoč. Trochu jsem se po lese proběhl, abych se cítil lépe a oblečení se povytáhlo. Naneštěstí jsem potkal jiného houbaře. Ten ze mě dostal takový šok, že upustil košík a s křikem pelášil k Neumětelům. Vzal jsem si jeho košík a přesypal houby do svého. Měl jsem, své první přepadení za sebou. Do lesa jsem chodil častěji, abych si na oblek zvykl a cítil se v něm opravdu jako Batman. Bohužel se po městě rozkřiklo, že lesem běhá nějaký šílenec a tak jsem toho radši nechal. Naše sousedka mi dokonce důvěrně sdělila, že je to násilník a trojnásobný vrah a že se pokusil znásilnit i jí. Bylo mi to celkem jedno, i když bych jí to přál, ale těšilo mě, že moje přestrojení budí respekt.

Na burze jsem pod rukou koupil pistoli. Malý a nesympatický muž, který mi ji prodával, tvrdil, že je perfektní, ale že k ní má jen šest nábojů. To mi samozřejmě nevadilo, protože já stejně potřebuji pouze dva. Jeden na zastrašení personálu a druhý pro každý případ.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
0