Povídka

Koťátko

Autor: PýDžej

Koťátko

„Na mlynářově plotě

viselo chcíplý kotě.

Kdo první promluví,

ten to kotě sní.“

Dětská říkanka

František měl nejraději neděli. Při procházce mohl vyváznout z těsného bytu na celé dopoledne. Malá obvykle v kočárku rychle usnula. Nebo jen klidně ležela a velkýma nehybnýma očima se dívala na oblohu, mraky a koruny stromů.

Trasu volil František většinou stejnou. Projeli mezi domy malého sídliště a potom serpentinovou cestou vystoupali lesoparkem na oblé temeno Bílého kopce. Po okruhu parkových cestiček zamířil s kočárkem k pomníku, odkud byl výhled na celé město. Jako kluk si tu s partou hrával a důvěrně znal zákoutí s lavičkami i staré třešně, po kterých se něco našplhal. Vždy si tu s pousmáním vybavil ve vzpomínkách i dětské dobrodružné útěky před hluchoněmým podivínem, který na počátku léta vždycky hlídal úrodu na stromech. Tehdy jim připadal nebezpečný, když nesrozumitelně hulákal a házel po nich holí. Nikdy však nikomu doopravdy neublížil.

Pokud nebylo po dešti, František obvykle s kočárkem zamířil právě do třešňovky a s knížkou se usadil na některé ze starých laviček. Dítě už tvrdě spalo, takže si užíval tyto chvíle klidu před obědem. I cesta zpět se mu líbila, zpomaloval vždy krok, aby oddálil návrat. Z oken bytů v sídlišti vonívala hovězí polévka a smažící se řízky.

***

I tentokrát bylo příjemné teplo, jarní slunce proplétalo proměnlivé stíny větví starého stromu. V parku byl klid, jen kdesi hvízdal kos, občas zabzučela moucha a od vzdálených prolézaček bylo slyšet dětské hlasy. František pohlédl na hodinky, zavřel knihu a s mírnou lítostí se zvedl z lavičky. Nepospíchal, zvolil delší okružní trasu kolem staré vodárny. Cestu tady lemovala hustá křoviska, která se místy prodírala dírami v rezavém pletivu. Červené pruty svídy, pichlavé trnkové větvičky a ježaté šlahouny šípků tvořily spleť dosud průhlednou, neboť lístky na křovinách teprve vyrážely.

František náhle zahlédl v houštině cosi podivného. Na trnitých haluzích visel jakýsi chumáč chlupů. Ukázalo se, že v pichlavém zajetí uvázla mrtvolka kotěte. František zalitoval, že si vůbec této odpornosti všiml. Přesto však s jakousi odtažitou zvědavostí prohlížel detaily vlhké rozježené srsti, trčící vousy, zakalené oči a kůži vychrtlého tělíčka, kterou podivně napínaly pruty křoviny. Teprve když postřehl několik kroužících much, s rostoucím pocitem ošklivosti se odvrátil a roztlačil kočárek.

***

Během následujícího týdne si František na svůj nález nevzpomněl. Když však v nedělním dopoledni stoupal s kočárkem serpentinami, vybavil se mu obrázek drobné mrtvolky. A hlavou mu bleskla zase jakási zvědavost. I při čtení se neodbytně a rušivě vracela. A tak při návratu zamířil opět s kočárkem na cestičku kolem vodárny. S jistou dychtivostí hledal to místo, aby se přesvědčil, že mrtvé kotě tu stále je.

Stejně tak tomu bylo i v následujících několika týdnech. Vždy zamířil na to místo, aby se podíval, jak postupuje rozklad. Sám sobě se podivoval. Přibývající kovově lesklé zelené mouchy kolem očí, stále děsivější rysy drobné tlamičky s vyceněnými zuby a trčícími vousy, nafukující se břicho a plstnatějící srst mu připadaly hnusné. Přesto ho tato odpornost jaksi podivně přitahovala. S narůstajícím neklidem si morbidnost své zvědavosti uvědomoval, přesto však vždy nakonec zamířil s kočárkem na stinnou cestičku lemovanou křovím. A dokonce zrychloval krok, poháněn nepřekonatelnou přitažlivostí nechutné podívané.

***

Tato neděle nezačala příliš hezky. Venku bylo sice slunečno, ale doma panovala neurčitě napjatá nálada kvůli nanicovatému sporu s tchýní. Takové hádky neměly řešení, dokud se jim nepodaří odstěhovat. Pokazily však často celý den.

Manželčina nervozita se přenášela i na dítě, které od rána poplakávalo. Vyjet s kočárkem ven tak bylo pro Františka vysvobozením, i když dítě tentokrát dlouho neusínalo. Nakonec však strávil František na obvyklé nedělní procházce čas docela příjemně a přistihl se, že oddaluje návrat.

Když otevíral dveře bytu, manželka vyšla do předsíně.

„Jak jste se měli? Co malá? Spí ještě?“ ptala se víceméně automaticky.

„Ale jo, bylo venku hezky. Malá nespí, hraje si s koťátkem.“

Žena se zarazila mezi dveřmi kuchyně.

„Co? S jakým koťátkem?“

Naklonila se nad kočárkem. A pak už jen dlouze křičela.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

PýDžej

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
0