Sedmý artefakt

Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mračna, o nichž se všichni mylně domnívali, že už jsou definitivní, neopakovatelnou minulostí. Pán temnoty, Ten, jehož jméno se nevyslovuje, se vracel z nepředstavitelně děsivých, mrazivých hlubin zatracení a zapomnění a jeho pohrobci, nohsledové a obdivovatelé sílili a každým dnem byli odvážnější a drzejší. Nočními ulicemi měst se proháněla tupá, zlovolná, násilnická chátra, neštítící se žádné podlosti a zákeřnosti a šířící neklid a strach v srdcích mírumilovných obyvatel. Ti nejsmělejší z Jeho pokřivených slouhů už dokonce vystrkovali růžky i za bílého dne. Lidé byli čím dál zamlklejší a zasmušilejší. Dětský smích se rozléhal už jen vzácně a rozpačitě vyzníval do ztracena jako cosi nepatřičného. Saxana, do níž všichni dobří a slušní lidé vkládali své naděje, byla v koncích. Šest viteálů se jí podařilo vypátrat a zničit, poslední sedmý však jakoby se propadl do země. Neexistovala žádná indicie, stopa, ani byť jen náznak směru, jímž napřít svou pozornost nejlepší, nejprotřelejší a nejzkušenější čarodějky. Smrtijed Rumburak, prozatímní zástupce Pána temnoty na zemi, se škodolibě pochechtával, když mu zvědové přinášeli další potěšující zprávy o Saxaniných neúspěších. A přitom Jeho porážka byla už tak blízko! Během pouhých několika měsíců kouzelnice nalezla šest důmyslně ukrytých artefaktů, obsahujících části černé, prohnilé, prokleté duše Toho, jehož jméno se nevyslovuje. Nyní však už půl roku nic! Saxana se točila v kruhu, z nějž marně hledala cestu ven.A tak se stalo, co se stát muselo: Pán temnoty jedny zastrašil, jiné zkorumpoval, a když opět nabyl bývalé síly a moci, s nebývalou pompou usedl na trůn, ve spěchu vyklizený dobromyslným, laskavým, vzdělaným a oblíbeným vladařem. Saxana, vmísena do zástupu poražených, zklamaně a znechuceně sledovala jásot skřetů a zrůd, doprovázející inauguraci staronového despoty. Nedivila se jim, vždyť pro bezpáteřní lůzu nastávaly zlaté časy. Povšimla si zloduchovy neodmyslitelné, pověstmi opředené švestkové hůlky s jádrem z imigranta, o niž se opíral; tu tak mít! Pán temnoty cenil špičaté, zažloutlé zuby na všechny strany a přijímal gratulace od svých nejvěrnějších. Když si se všemi potřásl šupinatou rukou s dlouhými, špinavými nehty, a dostatečně ocenil jejich příspěvek ke své opětné instalaci na nejvyšší post, usedl na zlatem zdobený stolec. Ze záňadří vylovil nějaký předmět a… a Saxana strnula. Nepochybně šlo o sedmý viteál! Ten, jehož jméno se nevyslovuje, ho celou dobu nosil u sebe! Proto chybějící artefakt nemohla najít!Zašeptala příslušné zaklínadlo a její prodloužená paže se hbitě prosmýkla davem i kordónem stráží. Ruka se nepovšimnuta doplazila až k netvorovi a vyrazila mu předmět z ruky. Skleněná láhev becherovky se roztříštila a životadárný nektar se vsákl do podlahy. Miloš Zeman se mrtev skácel k zemi. Lidé procitli z ochromení a začali čarodějce provolávat slávu. Smečka Zemanových patolízalů se zbaběle rozprchla. Budoucnost české kotliny byla zachráněna.