Povídka

Sedmý artefakt

Autor: Neklan

Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mračna, o nichž se všichni mylně domnívali, že už jsou definitivní, neopakovatelnou minulostí. Pán temnoty, Ten, jehož jméno se nevyslovuje, se vracel z nepředstavitelně děsivých, mrazivých hlubin zatracení a zapomnění a jeho pohrobci, nohsledové a obdivovatelé sílili a každým dnem byli odvážnější a drzejší. Nočními ulicemi měst se proháněla tupá, zlovolná, násilnická chátra, neštítící se žádné podlosti a zákeřnosti a šířící neklid a strach v srdcích mírumilovných obyvatel. Ti nejsmělejší z Jeho pokřivených slouhů už dokonce vystrkovali růžky i za bílého dne. Lidé byli čím dál zamlklejší a zasmušilejší. Dětský smích se rozléhal už jen vzácně a rozpačitě vyzníval do ztracena jako cosi nepatřičného. Saxana, do níž všichni dobří a slušní lidé vkládali své naděje, byla v koncích. Šest viteálů se jí podařilo vypátrat a zničit, poslední sedmý však jakoby se propadl do země. Neexistovala žádná indicie, stopa, ani byť jen náznak směru, jímž napřít svou pozornost nejlepší, nejprotřelejší a nejzkušenější čarodějky. Smrtijed Rumburak, prozatímní zástupce Pána temnoty na zemi, se škodolibě pochechtával, když mu zvědové přinášeli další potěšující zprávy o Saxaniných neúspěších. A přitom Jeho porážka byla už tak blízko! Během pouhých několika měsíců kouzelnice nalezla šest důmyslně ukrytých artefaktů, obsahujících části černé, prohnilé, prokleté duše Toho, jehož jméno se nevyslovuje. Nyní však už půl roku nic! Saxana se točila v kruhu, z nějž marně hledala cestu ven.A tak se stalo, co se stát muselo: Pán temnoty jedny zastrašil, jiné zkorumpoval, a když opět nabyl bývalé síly a moci, s nebývalou pompou usedl na trůn, ve spěchu vyklizený dobromyslným, laskavým, vzdělaným a oblíbeným vladařem. Saxana, vmísena do zástupu poražených, zklamaně a znechuceně sledovala jásot skřetů a zrůd, doprovázející inauguraci staronového despoty. Nedivila se jim, vždyť pro bezpáteřní lůzu nastávaly zlaté časy. Povšimla si zloduchovy neodmyslitelné, pověstmi opředené švestkové hůlky s jádrem z imigranta, o niž se opíral; tu tak mít! Pán temnoty cenil špičaté, zažloutlé zuby na všechny strany a přijímal gratulace od svých nejvěrnějších. Když si se všemi potřásl šupinatou rukou s dlouhými, špinavými nehty, a dostatečně ocenil jejich příspěvek ke své opětné instalaci na nejvyšší post, usedl na zlatem zdobený stolec. Ze záňadří vylovil nějaký předmět a… a Saxana strnula. Nepochybně šlo o sedmý viteál! Ten, jehož jméno se nevyslovuje, ho celou dobu nosil u sebe! Proto chybějící artefakt nemohla najít!Zašeptala příslušné zaklínadlo a její prodloužená paže se hbitě prosmýkla davem i kordónem stráží. Ruka se nepovšimnuta doplazila až k netvorovi a vyrazila mu předmět z ruky. Skleněná láhev becherovky se roztříštila a životadárný nektar se vsákl do podlahy. Miloš Zeman se mrtev skácel k zemi. Lidé procitli z ochromení a začali čarodějce provolávat slávu. Smečka Zemanových patolízalů se zbaběle rozprchla. Budoucnost české kotliny byla zachráněna.

4.5/5 (2)

O autorovi

Neklan

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.5/5 (2)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.5/5 (2)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Narodil jsem se roku 1316, 1380, 1511, 1618, 1700, 1744, 1808, 1895, 1920 a 1960. Jestliže nechápete, j...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
0