Povídka

Zuby nehty aneb cestou severních bájí

Autor: Zavel

Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévodství do hlavního města rodící se severské velmoci, jejíž vyhlášená univerzita jej již po nějaký čas lákala novostí a svěžestí myšlenek, jež se líhly a byly šlechtěny mezi jejími zdmi. V tom šedivém a jen pozvolna a neochotně se rozvíjejícím světě představovaly pro něj cíl jeho nynějšího putování a především naději coby léku věku nemocné mysli. I on v té době propadal marnosti a neutěšený stav lidského rozumu a jedovatá žluč rozlévajících se v srdci člověka, to vše rušilo klid jeho spánku. Tak zoufalý byl obraz světa, jemuž barvy propůjčilo několik bláhových rozumářů, kteří ve snaze odhalit jeho pestrost poslednímu z prostých lidí, přivedli je na pokrok všeobecného zmatení. Hrubé štětce a mocné tahy pak dodala vrozená lidská nedůvěřivost, strach z nepoznaného a znásilněná touha po svobodě. Nebyl jediný, kdo tenkrát hledal spásu na ledovém severu, od jehož mrazu by člověk jen těžko očekával, že dá vykvést nevídanému učení zvěstující rozehnání mraků z temně bouřlivé oblohy rozkládající se nad krajinou lidské duše.

Studentovo putování nevedlo jej přímou linií od místa, z něhož vyrazil, až k cíli. Kolikrát bude mu ještě přáno vydat se do nepoznaných krajů? A tak se rozhodl nepominout žádný z podnětů, který by mu mohl alespoň něco z netušených tajů toho světa poodhalit. Čas je třeba využít účelně, avšak neuzavírat se před ničím, co může samo bytí nabídnout, byť by to mělo popřít vše, čemu jsme dosud pevně věřili. A právě pěší putování představovalo tu nejvhodnější metodu k seznámení s roztodivnými zajímavostmi, které jeho ubírání provázely. Ať už přespal pod širákem, ve stodole na seně, nebo velmi výjimečně v zájezdním hostinci, skutečně nebyla o takové jevy nouze. Šel sám, jindy se k němu přidal tovaryš hledající obživu, šli ve dvou, nebo jich byla celá družina pocestných. Jen občas zdržel se déle na jednom místě, to když jej zdejší svéráz natolik upoutal, že prostě nemohl jinak. Nikdy však nezapomínal na pravý cíl jeho jednou prašných jindy blátivých kroků. A čím víc se mu blížil, tím důrazněji se mu připomínal. Mírné podnebí studentovy domoviny nenápadně vystřídal nejprve chladivý vánek, aby ten byl nakonec zcela pohlcen umrtvujícím mrazivým větrem. Nebylo pochyb. Severní království se mu otvíralo. Od jeho hlavního města jej však stále dělily desítky mil a mořský průliv. Jeho odhodlání tím však nijak netrpělo. Nu co, říkal si. I tato tvrdá země mu jistě nabídne krom vytoužené perly poznání i další netušené poklady, kterými obrousí zatím ještě ostré a neotesané hrany své mladické moudrosti.

A když se nad studentem jednoho podvečera spustila sněhová vánice a kvůli krátícím se dnům již zase nebylo na krok vidět o nějakou tu minutu dřív, rozrazil těžké dveře v závějích zapadlé krčmy, kterou mu do cesty společně se všemi zapomenutou osadou postavila šťastná hvězda. Několik hostů choulících se nad talíři kouřící polévky ani nezvedlo hlavu z oblaku páry. U vysokých kamen se tísnilo několik dalších, kterým již pálenka rozzářila tváře do ruda. Zapadlá očka a rudé vystouplé žilky na nosech svědčily o oblíbenosti toho nápoje, který za daných podmínek šetřil víc než jednu otep dřeva. Za všeobecného nezájmu se tedy mladík usadil k volnému stolu a snažil se uvyknout na nenadálý příval tepla, neboť jej klesající teploty obejmuly již před mnoha mílemi jeho dnešního putování. Objednal si pak to nejlacinější, co skromná kuchyně nabízela, tedy polévku, a když ji zhltl, nepohrdl nakonec ani pálenkou. Jelikož díky ní povolily nejen ledy, ale i ostych, dal se do řečí s jedním z místních, kteří vedli v teple u kamen řeči obvyklé pro danou hodinu a úměrné množství vypitých sklenek. A v této neobyčejné společnosti zaslechl tehdy bakalář poprvé slova, která na příští dny pozměnila jeho původní plány a sledovaný severní kurz.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 38 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 38 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
0