Dřevorubec pak prokázal již před studentovýma očima dosti životní pružnosti, která je dosud v jeho věku možná, ne-li přímo nutná. Rozčarování, jež prožil, vyložil si jen jako převyprávění své dosavadní víry, jen jako nepatrnou změnu kulis. Nic závažného se nestalo. Vše běží, jak doteď běželo. Osud starého průvodce však v něm zanechával nejvíce obav. Své očividné zklamání si také on vyložil, jak jen byl nejlépe schopen. Snad je konstrukce, kterou do dnešních dní budoval a opečovával, natolik pevně svázána, aby podepřela starcovu nachylující se životní rovnováhu až do jeho posledních chvil. Studentovi nezbývalo, než v to doufat.
Mladý bakalář již dávno opustil osadu a opět pokračoval na sever k hlavnímu městu a jeho vyhlášené univerzitě. Byl si však jist, že ti tři jej ve vzpomínkách budou provázet ještě po dlouhý čas. Nakonec tedy každý z nich byl schopen po svém vyrovnat se ztrátou přesvědčení, jež přijali za své, neboť vyplňovalo jejich dny smyslem a nadějí. Každý po svém, jak který ve svém věku dovedl. Vzdát se příběhu o studni docela nedokázali, ale kdoví, možná to ani nebylo nutné. Studnu přeci našli. A skutečně byla neobyčejná, jak se na správnou studnu poznání a moudrosti sluší. Jak by tedy mohli ten příběh, který slýchali od dětství a jehož pravdivost tolik událostí v jejich životech jen potvrdilo, což tak často a tak halasně prohlašovali, pro několik drobných skvrnek opustit? Jak by bez něj mohli dál žít? Ta báje je držela při životě. Představovala jejich kotvu v čase a prostoru. A od kotvy je neradno se odstřihnout. Zvlášť pokud se jí držíte dlouho a všemi silami. Tak jako ti tři.
Student přidal do kroku a promrzlý sníh se mu lámal pod nohama. Měl jasno. Byl hotov se svou úvahou. Jeho cíl jako by se již rýsoval na obzoru. A on na jazyku stále cítil tu výjimečnou nahořklou chuť pramene poznání.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Samotná nosná myšlenka o subjektivním vnímání pravdy a lidské potřebě upínat se k mýtům je neobyčejně vyzrálá a hluboká. Cesta nesourodé čtveřice k bájné studni funguje jako skvělá psychologická sonda do toho, jak si lidé ohýbají realitu, aby ochránili svůj vlastní světonázor. Zápletka sice využívá klasický pohádkový motiv výpravy za artefaktem, ale díky silnému filozofickému přesahu působí originálně a nutí čtenáře k zamyšlení.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit mrazivou, nehostinnou a tichou severskou krajinu, která ostře kontrastuje s teplem zapadlé krčmy i magickou září samotné studny. Scéna odhalení pramene, kdy kolem taje sníh a raší tráva, je vizuálně podmanivá a spolehlivě vtáhne do děje. Emoce postav by však mohly rezonovat ještě silněji, kdyby nebyly místy utlumeny příliš popisným a odtažitým vypravěčským hlasem.
Provedení – ★★★☆☆
Tvůj styl psaní se vyznačuje velmi bohatou slovní zásobou a krásným, až archaickým jazykem, který se k příběhu skvěle hodí. Text by ale výrazně ožil, kdybys zkrátil některá příliš dlouhá a složitá souvětí, jež občas brzdí plynulost a čtivost. Dialogy působí spíše jako deklamované monology než přirozená mluva; zkus postavám vdechnout trochu více hovorové lehkosti. V textu se objevují drobné prohřešky proti interpunkci a občasné překlepy, ale nenech se tím odradit, tvůj cit pro stavbu příběhu a obsahový přesah je mnohem důležitější.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi ambiciózní a myšlenkově bohatou povídku, která přesahuje běžnou amatérskou tvorbu svým psychologickým přesahem. Ačkoliv textu by prospělo stylistické provzdušnění a dynamičtější tempo, tvůj talent pro budování scény a filozofickou reflexi je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar vyprávět příběhy, které ve čtenáři rezonují ještě dlouho po dočtení.