Tvá zrada náhle rozprostřela
trýznivý smutek uprostřed mého těla.
To šťastné a krásné, co ve mně bylo,
celé se v smuteční rouno zahalilo.
Místo naděje a slunce v týrané duši mé,
jen šeď, beznaděj a všechno ztracené!
Z temnoty té teď na mě zuby cení,
úzkost, strach, mučivý neklid, ponížení.
Krutá vědma mi budoucnost zlou věští,
s výsměchem na mě zloba oči třeští.
Černé myšlenky se mi v mysli honí
a srdce mé, těžce raněné, krvavé slzy roní.
