„Nechceš vystoupit a tlačit? Co myslíš, že jako dělám, tahle lady už má svý roky, ale dnes to bylo poprvý, co nechtěla nastartovat. Jako by byla baterie nějak přidušená nebo co…“
„Hlavně, aby nechcípla teď,“ vyslovil Roger své obavy a nervózně zkontroloval výšku pod nimi.
Všechny modely Meganeura už měly sice povinné nouzové padáky, ale Roger nebyl jedním z těch dobrodruhů, co by je chtěl otestovat.
„Klídek, jak se jednou rozjede, už ji nic nezastaví, teda kromě přistávací sekvence!“ uklidňoval Dave především sám sebe s citelně nervózním tónem v hlase.
Roger přejel dlaní přes svou mastnou pleš, dělal to vždy, když cítil velké napětí. Jako tenkrát, když si myslel, že ho chtějí ve vězení ubodat, otíral svou dlaň o hlavu tak často, až mu jeho zlozvyk dopomohl k plešatosti.
Dave kličkoval ve večerním letovém provozu a snažil se splynout s davem. Čtvrtý rotor se sem tam probral k životu a jen tak se protočil, aby dal najevo, že s ním ještě není zcela amen.
„Myslím, že to bude špatným kontaktem mezi rozvodným káblem čtvrtýho motoru a baterií. Tyhle závady bývaj u dvojkový Meganeury běžný, to spravíme klasickou multifunkční pájecí stanicí,“ blábolil Dave, aby vypadal chytře a zároveň trochu naředil dusno v kabině.
Roger ho nevnímal. „Myslím, že jsme se jim ztratili,“ oznámil po delší kontrole zpětného zrcátka.
Dave se otočil namísto toho, aby použil zrcátko, jinak to totiž neuměl. „No jo, nikde nikdo,“ přitakal.
„Musíme někde přistát. S tím posraným rotorem nás akorát zastavěj!“
Dave protočil oči v sloup. Nechtěl nikde zastavovat, ne dokud nebudou v bezpečí za hranicemi. Přesto však zamrčel v souhlas, s poškozeným autem daleko letět nemohli.
„Znám tady poblíž jeden bezpečnej high-bar,“ navrhl Roger.
„Jak jako bezpečnej?“
„Takovej pajzl, skoro nikdo tam nechodí. Mrknem na motor, zachlastáme, přespíme v autě a zítra přeletíme přes hranice Novýho Mexika…“
„No tak fajn…,“ souhlasil Dave otráveně. Jakmile v tom byl alkohol, kývl by i na důkladnou kolonoskopii. „Kam mám teda letět?“
„Támhle, jak je ten osvícenej výškáč,“ ukazoval Roger skrze pravé postranní okýnko. „Patro stopade něco. Hledej ceduli s nápisem: Vinnie’s booze sanctuary u přistávacích plošin.“
Vinnieho putyka měla svůj styl. Interiér byl zařízený v nádherném retro stylu první poloviny jednadvacátého století. Všude visely prastaré LCD televize s běžícími záznamy nějakých sportovních přenosů z dob, kdy se lidé ještě honili za míčky, puky a kdoví čím. Dnes byl vrcholový sport považován za něco nebezpečného a plného drog, co patřilo do minulosti.
Dave nasál retro atmosféru hned, jak vešel dovnitř a okamžitě mu učarovala. Kde jsou ty doby, kdy lidé pořád jen zírali do telefonů a život na sociálních sítích byl pro ně největším problémem. Pryč jsou ty časy, kdy reklamy nebyly standartní součástí nábytku a kdy se spolu lidé uměli ještě zdravě pohádat kvůli prkotinám, kterým vlastně ani za mák nerozuměli.
Tehdy to byla nádherná doba jeho pra-pra rodičů, jež ho prvně uchvátila v seriálu: „Panelák na předměstí“, který sledoval pravidelně ve vězení. Lidé se tehdy měli dobře a uměli spolu alespoň normálně online komunikovat, dneska byla těžká doba a všechno šlo do hajzlu.
Usadili se u dřevěného stolu vedle baru. Stůl byl z pravého hořlavého dřeva, žádný potahovaný plast a žádné zabudované reklamy.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka o zpackaném útěku z místa činu zasazená do kyberpunkových kulis je velmi nosná a čtenáře okamžitě zaujme. Obzvlášť chválím skvělý závěrečný zvrat, kdy hrdinova vlastní nešikovnost a opilost paradoxně povedou k jeho záchraně a potrestání zrádce. Zábavné detaily, jako je švýcarské multifunkční páčidlo nebo retro hospoda, dodávají světu na originalitě a plastičnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s napětím a paranoiou mezi oběma prchajícími zločinci, čímž čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Kontrast mezi stresující honičkou a zdánlivým klidem v retro baru, kde pod povrchem bublá zrada, je zvládnutý na jedničku. Emoce postav, zejména Daveova frustrace z neustálé smůly, působí uvěřitelně a čtenář s ním snadno soucítí.
Provedení – ★★★★☆
Příběh má skvělé tempo, čte se velmi plynule a dialogy působí přirozeně drsným dojmem, který k postavám skvěle sedí. Stylistika je na dobré úrovni, i když se v textu objevují drobné prohřešky proti interpunkci (chybějící čárky) a občasné neobratnosti, jako je chybný tvar přechodníku ‘opírajíc se’. Tyto drobné mušky ale nijak zásadně nenarušují celkovou výbornou čtivost, jen by textu před publikací prospěla ještě jedna pečlivá korektura.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedenou a zábavnou sci-fi povídku s nádechem noaru, která udrží čtenářovu pozornost od první do poslední věty. Autor prokázal skvělý cit pro budování světa i pro ironii osudu, což příběhu dodává ten správný šmrnc. S trochou péče o gramatickou a stylistickou korekturu máš v rukou text, který by se neztratil v žánrovém sborníku, takže rozhodně nepřestávej psát!