Jmenoval se Evelína a byl to jeden z prstenů, které roku 1341 nechal vyrobit Karel IV u pražského zlatníka k osobním příležitostným potřebám. Byl celý zlatý, s velkým červeným rubínem. Na okrajích se kroutily lístečky, které držely kámen. Pokud se mi doneslo, tak všechny ostatní prsteny stejné série se do dnešní doby nedochovaly.
Zlatník Valentýn bydlel na hlavní třídě. Před několika lety si vzal mladou krásnou dceru majitele několika nemovitostí v centru Prahy, pannu Sabinu. Doufal, že mu budoucí tchán poskytne jeden dům v centru města, aby v něm mohl provozovat svou zlatnickou živnost. Tchán byl však příliš lakomý a nehodlal Valentýnovi dát k dispozici žádný obchod na výhodném místě. Znechucený zlatník se nakonec zadlužil a odkoupil dům po jedné bohaté vdově. Svou ženu začal brát jako přítěž a čím dál víc ji nenáviděl. Každý večer uléhal do lože vzteklý a po vykonání manželských povinností se opil. S železnou pravidelností ženu poté zbil. Sabina se svěřila o svém trápení mladší sestře Luise, která jim ale jejich majetek záviděla, protože se provdala za chudšího řemeslníka. Poradila Sabině, aby všechnu lihovinu, kterou najde, nalila do kanálu. Sabina nelenila a vše provedla tak, jak jí sestra řekla. Luisa počkala, až její sestra odejde z domu a lihoviny v kanálu zapálila. O střechu nad hlavou přišlo při požáru asi deset obyvatel staré Prahy, neboť byl zničen nejen dům zlatníka, ale i další dvě budovy. Sestra Sabiny nestačila po svém podlém činu utéct a upekla se v hořícím domě. Luisa, s pocitem provinění si podřezala žíly a nešťastného zlatníka dal jeho tchán ubodat nájemnými vrahy.
Zdá se vám jméno Evelína pro prsten podivné? Je to tím, že panovník Karel toužil obdarovat jakousi šlechtičnu stejného jména. Poslal krabici s dopisem a prstenem do germánské Mohuče své milované. O slečně Evelíně nikdo nikdy neslyšel, jelikož lásky mocných bývají často utajené.
Prsten Evelína nebyl však nikdy doručen. Králův posel byl na cestě v oblasti Spessartu přepaden bandity a Evelínu vlastnil poté pět let loupežník Schwarz Reiner, zvaný Krutý Kabát. Nosil totiž po celý rok těžký kabát, pod který schovával nejen všechny své lupy, ale i zbraně, jídlo a hlavně špínu. Kabát se nemyl a jeho upachtěné ruce věčně čpěly krví. Nebylo dne, aby někoho neoloupil, nebo při vidině dobrého lupu i nezabil.
V roce 1347 byl Krutý Kabát zajat a odsouzen k trestu odnětí obou paží. Když exekuci na nádvoří provedli, bezruký Kabát prosil, aby ho raději zabili a sprostými výroky urážel panstvo. Za tyto urážky dostal další trest a bezrukého loupežníka pověsili v kleci před branami města na výstrahu ostatním. V tlačenici přihlížejících se pod popraviště připlazil malý chlapec a z ruky, která se válela pod špalkem, sundal nepozorovaně Evelínu.
Loupežník Krutý Kabát zatím visel v sedmimetrové výšce, aby mu nikdo nemohl podat ani doušek vody. Za pár týdnů se v kleci choulila jen hromada kostí a špinavý kabát.
Onen malý sirotek se jmenoval Christian. Otec mu zahynul při jakési potyčce a matka zemřela na mor. Christian byl velmi nadaný. Překrásně maloval a ze starého padlého dubu si pro radost vyřezal ozdobnou lavičku. Páter z Neumünsterské univerzity přislíbil, že jej vezme na podzim na studia, ale do té doby se musel Christian potloukat po ulici a žebráním, či krádežemi si vylepšovat těžký úděl sirotka.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Sledovat osudy jednoho předmětu napříč staletími je klasický a velmi nosný literární motiv, který nabízí obrovský prostor pro fantazii. Tvá volba propojit historii prstenu se skutečnými historickými postavami (Karel IV., Jan Hus) dodává příběhu na zajímavosti a epičnosti. Je vidět, že sis dal záležet na vymýšlení pestrých osudů jednotlivých majitelů, což dělá zápletku bohatou na události.
Atmosféra – ★★☆☆☆
Text bohužel působí spíše jako historická kronika nebo encyklopedické heslo než jako vtahující příběh. Tím, že se neustále střídají postavy a staletí, čtenář nemá šanci si k nikomu vytvořit citové pouto a prožít s ním jeho radosti či strasti. Zkus se příště více zaměřit na detaily, popisy prostředí a emoce hrdinů v konkrétních momentech, abys čtenáře skutečně přenesl do dané doby.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsán plynule a čtivě, slovní zásoba je příjemně bohatá a odpovídá zvolenému žánru. Textu by však velmi prospělo, kdybys místo pouhého shrnování děje využil více přímé řeči a konkrétních scén, čímž by se vyprávění oživilo. Pravopis a interpunkce jsou na dobré úrovni, objevuje se jen pár drobných chyb, ale hlavní prostor pro zlepšení leží ve zpomalení tempa a hlubším vykreslení epizod.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi ambiciózní text s krásnou ústřední myšlenkou, který ukazuje tvou bohatou představivost a cit pro historické kulisy. Aby se z dobrého nápadu stal strhující příběh, doporučuji vybrat jen dvě nebo tři nejzajímavější epochy a ty zpracovat do hloubky jako plnohodnotné povídky. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělý vypravěčský potenciál, jen je třeba dát příběhu a postavám více prostoru k nadechnutí.