Niečo končí bez ďalšieho začiatku.
Príbeh vraj romantický, nie, bol temný na konci aj v prostriedku. Mysľou mi prebieha môj život, prichádzate ku mne, otec, mama, brat, na tvárach vám vidím smútok, slzy, ale prečo? Ste tak strašne potichu, len vaše vzlyky ozvena nesie kostolom.
Počkať, kostolom? Aha, je nedeľa, vždy chodíme celá rodina spolu. Potom je to správne. Cítim sa nepohodlne, asi ten korzet na šatách, je nový, tlačí ma. Niekto mi podal bielu ružu do rúk, ďakujem, je krásna. Zotmelo sa.
Noc prichádza, počujem zvony, nejakú hudbu, smútočnú? To sa mi asi len zdá. Ideme kočom? Cítim natriasanie, udrela som si čelo. Opatrne. Koč sa zastavil. Opäť zvláštna smutná hudba. Dnes je všetko zvláštne. Mám na sebe biele šaty. Nenosím bielu.
A zase to natriasanie, mám pocit, že klesám, padám. Au. narazila som. Čo to má byť? Buch- buch, akoby niečo dopadalo nad moju hlavu. Chcem odísť, no nemôžem sa pohnúť. Až teraz otváram oči – tma. Malý priestor. Ruky mám na prsiach zložené, malý vankúšik pod hlavou, cítim kadidlo, fuj. Začínam sa báť.
Na zápästí mám priviazanú stužku, prečo? Ťažko sa mi dýcha. Zaťahám za stuhu, nič sa nestalo, len ten zvuk, akoby zvonček. Skúšam znova a znova. Teraz už prepadám panike.
Spomínam si na jeden strašný zvyk, počula som otca rozprávať, keď som sa schovávala za dverami, ak zomrie niekto mladý, bez príčiny, na ruku mu priviažu motúzik, nad hrobom bude zavesený zvonček, ak by sa zobudil, zvonil by na živých.
Kričím z plných pľúc, zúfalo, strašne, hystericky ťahám za stuhu. Počujem zvonček len ja? Tak rýchlo, prosím, vzduch mi už nestačí, dusím sa. Ja predsa žijem! Kde sú všetci, kde je pomoc? AAAAACH. Posledný výdych mladej slečny v krásnych bielych šatách. nikto živý zvonček nepočul.
Mesačný svit na spadnutý zvonček dopadne na čerstvom hrobe.
Niečo končí bez ďalšieho začiatku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma pohřbení zaživa a využití bezpečnostní rakve se zvonečkem je sice klasickým, ale stále velmi úderným hororovým motivem. Líbí se mi postupné odhalování pravdy očima zmatené hrdinky, což čtenáře udržuje v napětí a nutí ho skládat si střípky dohromady. Závěrečná pointa se spadlým zvonečkem je mrazivá a skvěle uzavírá celou tragédii.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je bezpochyby nejsilnější stránkou tvého textu, protože čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Skvěle pracuješ se smyslovými vjemy – svíravý pocit z korzetu, vůně kadidla i tupé rány hlíny dopadající na víko rakve působí velmi tísnivě. Přechod od snového zmatení až po čirou, klaustrofobickou paniku je vykreslen neuvěřitelně živě a emotivně.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má výborný spád a vnitřní monolog hrdinky působí plynule a přirozeně. Stylisticky bych jen doporučil vyhnout se příliš melodramatickým prvkům, jako je velké ‘AAAAACH’, které trochu narušuje jinak elegantní temnotu příběhu. Objevuje se zde několik drobných interpunkčních a typografických chyb (např. chybějící velká písmena), ale ty nijak zásadně nebrání silnému čtenářskému zážitku.
Celkové hodnocení:
Napsala jsi velmi poutavou a mrazivou jednohubku, která dokazuje, že máš skvělý cit pro budování napětí a práci s detailem. Příběh má jasnou strukturu, gradaci i údernou pointu, což je u takto krátkého textu naprosto klíčové. Určitě v psaní pokračuj, máš obrovský talent vtáhnout čtenáře do děje a vyvolat v něm silné emoce.