Príbeh Anji zo Slovinska.
Darko vošiel s vozíkom do nemocničnej izby. Pri okne ležala Anja, dve pacientky dnes prepustili domov skôr, v izbe ostala sama. Ležala na boku schúlená do klbka, keď sa otvorili dvere, len málinko pootočila hlavu, slabo šepla „Darko, už si tu?“ Nepočul jej slová, ticho dotlačil vozík k jej posteli, podišiel k nej a pohladil jej ruku, myslel , že spí. Nespala. „Už som tu Anjuška, prišiel som,“ potom jej jemne pohladil hlavu, mala na nej tenkú svetlú čiapku. Naklonil sa a pobozkal ju na líce so slovami, „ideme domov Anjuška.“
Hodinu predtým, ako vošiel do izby Darko, Anjin manžel, bol pri nej ošetrujúci lekár. Doniesol jej papiere, správu. Niečo hovoril, slová utekali izbou ku dverám, tam pokračovali chodbou a tam sa strácali v priestore. Skôr ich nevnímala, ako vnímala, nepotrebovala počuť, čo si už vypočula viac krát od iných, inými slovami, no o tom istom.
Keď lekár odišiel, stisla tlačidlo, aby mala telo na posteli viac v sedacej polohe, chcela zobrať papiere do rúk, no rozmyslela si to. Na čo ? Ortieľ bol lekármi vynesený, pre ňu je to v podstate rozsudok, koniec nekonečného utrpenia a trápenia. Musí umrieť i keď nevinná, nikomu nič nespravila, prišla choroba a tá z nej postupne ukrajuje, oberá o sily, vytrvalo, usilovne, nemilosrdne. Načo má čítať lekársku správu, v ktorej by sa dočítala, že má pred sebou dva tri týždne, maximálne mesiac života ? A čo Monika a Ana ?
S Darkom mali dve dievčatá. Monika mala trinásť rokov, krásne dlhovlasé dievčatko, vlasy mala po nej aj nebovo modré, blankytné oči. Pri pomyslení na dcérine vlasy, prišli jej na um tie jej, kam sa podeli ? Po drastických liečebných procedúrach, sú preč.
Ana má len osem, možno sa ľahšie vyrovná s jej odchodom. Darko dievčatám vravel o maminej ťažkej chorobe, ale vždy do slov vkladal nádej na uzdravenie, na to, že raz sa ich mama vráti do normálu a budú žiť, ako predtým. Ako predtým…, zopakovala si v duchu nevyslovené slová.
Áno, výlety, návštevy u starých rodičov, sviatky trávené v kruhu rodiny, Vianoce, darčeky. Slzy sa jej kotúľajú dole tvárou, takmer pália. Koľko ich už natieklo, no až tak nepálili. Zvykla si na ne, na tie, ktoré vytryskli od neuveriteľnej bolesti, na tie po procedúrach, keď zvracala, nadrapovalo ju a mala kŕče v žalúdku.
Užívala silné lieky proti bolesti, veľmi nepomáhali, bolesť nad nimi víťazila. Zvykla si na svojho nezničiteľného nepriateľa , votrelca v jej tele. Rozširoval v nej svoje siete, napriek silnej obrane, ktorú ordinovali lekári.
Nápad – ★★★☆☆
Téma těžké nemoci, boje o život a síly víry je velmi silné a lidsky nesmírně blízké. Jako povídka má text jasný oblouk – od naprostého zoufalství až k naději a zázraku. Z literárního hlediska jde však o poměrně tradiční zpracování motivu zázračného uzdravení, tzv. deus ex machina, kterému by slušel možná trochu hlubší psychologický ponor v druhé části, aby zvrat nepůsobil příliš pohádkově a rychle.
Atmosféra – ★★★★★
První polovina povídky je po emoční stránce naprosto vynikající a mrazivá. Dokázal(a) jste neuvěřitelně citlivě a přitom syrově popsat pocity umírající ženy, ztrátu ženskosti, strach z toho, že se zhnusí vlastnímu muži, i bezmoc celé rodiny. Kontrast mezi vzpomínkami na šťastný, aktivní život a krutou realitou nemocničního lůžka funguje skvěle a čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, plyne přirozeně a má hezkou slovní zásobu (např. metafora se slovy lékaře utíkajícími chodbou). Tempo se však ve druhé polovině po návratu domů příliš zrychluje a přechází do trochu zkratkovitého popisu událostí. V textu se objevují drobné chyby v interpunkci (mezery před otazníky, chybějící či přebývající čárky) a občas chybí uvozovky u přímé řeči (v pasáži v lese nebo u lékaře), což ale nijak zásadně nebrání v plynulém čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste velmi dojemnou a lidskou povídku, která čtenáře chytne za srdce. Nejsilnější stránkou vašeho psaní je schopnost vcítit se do postav a přenést jejich bolest i lásku na papír bez zbytečného patosu. Pokud v budoucnu věnujete stejnou péči a detailnost, jakou jste dal(a) popisu nemoci v úvodu, i rozuzlení příběhu a zapracujete na formální úpravě dialogů, budou vaše texty naprosto skvělé. Rozhodně pokračujte v psaní, máte velký dar probouzet v lidech emoce!