Biografie

Pokračování

Chodila jsem na maturáky, přesněji řečeno jsem navštívila jeden, a to sice ten svůj, kde jsem tancovala s paní asistentkou a panem učitelem, se spolužáky a taky jsem pařila na pódiu, učitelé s námi. Mám s nimi, i s učiteli a s moderátorem a s jedním členem z organizace, nejmenované, fotky. Když jsem normálně trávila čas se svými spolužáky, bylo to v pohodě. Ale jednou, a na to jsem už skoro zapomněla, ale jen skoro.

No tak to jsme v sedmé třídě uvítali návštěvu. To k nám do školy zavítali jeden frajer a jeho kolegyně, oba pracující v zoo Ohrada, aby nám, žákům i učitelům, pověděli něco o šelmách. Především kočkovitých a psovitých. Právě jsme to probírali v hodině přírodopisu, tak na příští hodinu jejich návštěva byla na denním pořádku.

Tam nám nejdříve něco vyprávěli, ti dva pracovníci ze zoo, a pak přišel na řadu workshop. Ten pán si nás tam rozdělil do skupin, jak jemu se to šiklo, víc neřešil. Já jsem skončila ve skupině s lidmi, které jsem neznala, a kteří sem na svět přišli navíc dřív, než já. Můj mozek vydal signál, že introvertům se takto nepracuje moc dobře, a proto jsem se cítila fakt dost nesvá. Přibližně takový pocit, který pociťoval Harry, když lidé civěli na jeho jizvu, kterou získal po zásahu lorda Voldemorta, mi dodal můj mozek. Potom mi ten frajer cosi řekl a já jsem se zatvářila asi jako jelito, které proběhlo mořskou vodou, protože jsem mu špatně rozuměla. On si to vyložil tak, jako že trpím hluchotou, a řekl mi, byť s úsměvem, ale stejně to naštve: „Aha, já jsem nevěděl, že neslyšíš,“ což mě dorazilo, ale otřepala jsem se z toho, a pohoda jahoda.

Naštěstí mě z tohoto špatného pocitu zachránila paní učitelka, tím, že mi řekla, že to dělat nemusím. Za to jsem jí neskonale vděčná.

Tímto bych tuto kapitolu asi uzavřela. Jen tahle situace celkem stála za popis. V této kapitole, a za dání sem. Tak zatím se mějte hezky a pa. Snad příště.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Dám davu   Políbím svou květinu na pestík. Divné? Snad. Trochu. Za kapku radosti dám š...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Smutné, ale pravdivé… Chcete-li úspěšní býti, EGO  napumpované musíte bezpodmínečn...
  S Agnes jsme se poznaly, když mi byly 3 roky. Nastoupila jsem tehdy do mateřské školky, celá...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
V cigaretách byl   pravý tabák
Všechno tady je a není právě končí žití bál Rozbití a polámaní táhneme tu káru ...
Po rozevlátých vlasech bříz po zlátnoucích strništích po kuličkách pámelníku po ptačím k...
vědět že ta krása patří ke mně držet tě pevně pak zas jemně podívat se do zářivých očí...
Chodím do práce, kde mi spousta lidí, nebo spíš lidé z vedení, ať už na dílně, tak na firmě, ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
K cíli  vede více cest ...
Ke každému z nás se pojí nějaká minulost a nějaké vlastnosti. Jak říkaly babičky: "Někdo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V cigaretách byl   pravý tabák
Stát nad propastí, bát se kroku vpřed či zpět, Siluety démonů tančí ve stínech svíčky, ...
  S Agnes jsme se poznaly, když mi byly 3 roky. Nastoupila jsem tehdy do mateřské školky, celá...
Ke každému z nás se pojí nějaká minulost a nějaké vlastnosti. Jak říkaly babičky: "Někdo...
Vážení a milí čtenáři i psavci! Dovoluji si oznámit vydání své nové knížky brutálních, pr...
V mém nitru hoří světlo, co nemůže být nikdy uhašeno. Mám v sobě vnitřní jiskru, děkuji z...
Z pohlednice   Vím teď jistě, že jsi sice omámená z pohlednice. Avšak zítra bude jinde a pak...
malebná kavárna uprostřed vídně. sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně. – nade mnou oč...
Chodím do práce, kde mi spousta lidí, nebo spíš lidé z vedení, ať už na dílně, tak na firmě, ...
Slzy se proudem z očí valí a dech můj přetrhává vzlyk. Jsem šťastná, přesto srdce ...
Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
Vznáší se líně ve vodě, Ke břehům nemá sílu plout. Kdo pomohl té náhodě, Že je tu sám, ...
Trpící listoví zelená se studem kdo ti teď napoví, kolik let tu budem? Písek v hodinách sype se...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
Vrabec v trní nemá zrní táhne krajem v malém hejnu. Když má zájem má i zrní - tak to př...
0