Ke každému z nás se pojí nějaká minulost a nějaké vlastnosti. Jak říkaly babičky: “Někdo je malej, někdo velkej, tlustej, tenkej, hezkej, míň hezkej, hodnej, míň hodnej…” Stejné pravidlo platí u aut, že existují na světě hezký a míň hezký automobily. No a pak si to tady na tom světě už dvacet pět let chilluju já. Introvertka s okulárama tlustýma jako optická čočka. Údajně s křivýma a plochýma nohama, dřívější srdeční arytmií, vypadající mladší, tak na patnáct, a čekající na opravdovej vztah plný lásky a na velké štěstí. Že se určitě aspoň někdy prosadím na tu naši malou scénu, aspoň literárně. Vždycky jsem si psala, už odmala, a navíc mě to uklidňuje a dopomáhá mi to k větší psychické pohodě. Pro mě se stalo zaručeným receptem na bolavé srdce psaní, jen tak, pro sebe, zatím do šuplíku, a taky poslech hudby. Hezky sluchátka a hodit se do takové té pohody, kdy nic neřešíte, jen si poklidně datlujete na kompu a nic vás netrápí. Taky jsem si tohle zadala jako činnost na denním pořádku, protože jsem zažila několik hodně věcí, o kterých nechci mluvit, a radši se z nich vypíšu. Dám to na papír nebo na nějaký portál a tam to zůstane. Je to stoprocentně účinnější, než se stále utápět ve sračkách. S prominutím.
A teď konečně k tomu, aby se název tohoto příběhu fakt stal výstižným. Například, když jsem si měla hrát s ostatními dětmi, jako třeba ve školce, nebo někde venku, na hřišti nebo u babičky, tak jsem se do toho nikdy nijak zvlášť nehrnula. Ve školce si prý ostatní děti hrály pohromadě a já jsem údajně seděla někde v koutku s hračkami. Taky když jsme třeba ve škole měli pracovat v týmu, s lidmi, které navíc neznáme, nebo když jsem měla někam něco odnést, nebo tak, a byli u toho cizí lidi, nebo aspoň trochu cizí, a to nešlo o podrobnosti.
Jen tímto chci říct pravou podstatu slova Introvert. A to tak, že to shrnu. Jednoduše: mezi (cizími) lidmi jsem se vždycky cítila nesvá. Teď už se to zmírnilo.
Příště se o tomto tématu dozvíte více. Pa.
Nápad – ★★★☆☆
Téma sebepoznání a psaní jako terapie je velmi osobní a autentické, což čtenáře snadno osloví. Ačkoliv se zatím nejedná o převratnou zápletku, upřímná zpověď o životě introverta má velký potenciál pro další rozvoj. Zkus v budoucnu přidat konkrétnější příběh nebo situaci, která tuto nosnou myšlenku více oživí a posune od úvahy k ději.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá silná intimita a zranitelnost, díky čemuž se čtenář dokáže do tvých pocitů snadno vcítit. Velmi dobře se ti daří navodit melancholickou, ale zároveň nadějnou náladu člověka, který našel bezpečné útočiště v hudbě a psaní. Emoce působí naprosto opravdově a nenuceně, což je pro tento typ textu naprosto klíčové.
Provedení – ★★★☆☆
Tvůj styl je velmi uvolněný, čtivý a připomíná sympatický deníkový záznam, který přirozeně plyne. Dej si však pozor na občasnou krkolomnost vět (např. ‘zažila několik hodně věcí’) a zbytečné odbíhání od tématu, které trochu narušuje tempo. Gramatika je v zásadě v pořádku, jen doporučuji text po sobě přečíst nahlas, abys vychytala drobné stylistické nedokonalosti a vyprávění ještě více uhladila.
Celkové hodnocení:
Text působí jako velmi slibný začátek osobní eseje, ze kterého čiší upřímnost a obrovská chuť psát. Máš dar přenést na papír své nitro a vytvořit si s textem silné pouto, což je vlastnost, kterou mnoho autorů dlouho hledá. Pokračuj v psaní, zkoušej své myšlenky více strukturovat a neboj se jít do hlubších detailů konkrétních situací. Tvá literární cesta má rozhodně smysl, tak si ji dál užívej a piš!