A nyní se podíváme, jak se vedlo Jirkovi, budoucímu Džordžovi, v práci. Jeho pracovním úkolem bylo rozkreslit a vypsat rozpis materiálu zámečnických výrobků stavby. Proti jiným složitostem tohle byla pro Jirku jednoduchá pracovní brnkačka, kterou ale také musí někdo udělat. Byla to tak trochu stavařská záležitost. Stavaři měli ale plno práce a tak to poslali přes vedoucího do konstrukce.
Jednalo se o přípravnou investiční akci: „Rekonstrukce ohřevu pánví“. Licí pánve, ve kterých se přepravuje tekutá ocel, se zde ohřívají plynovými hořáky, aby přepravovaná ocel neztuhla dříve, než je dopravena k licím místům. Kolem ohřevu pánví mělo být v zemi vybetonováno plno kanálů.
Ve Žďasácké konstrukci investic, kde se tehdy kolem roku 1994 ještě stálo nebo sedělo u kreslících prken s pantografem, kreslil Jirka tužkou konstrukce na usazování pánví při ohřevu. Tvořil i výrobní výkresy ocelových doplňků už zmiňovaných kanálů pro elektriku, pro tlakový vzduch na chlazení licích šoupátek, pro hydrauliku na jejich ovládání, pro argon používaný při rafinaci oceli a pro zemní plyn spalovaný v hořácích.
Když kreslil – snad nějaký jednoduchý kanál pro plynové potrubí, (což by zrovna tohle mohlo kreslit i větší dítě) – postupně si začal uvědomovat, že přesně totéž už někdy kreslil, a že stál úplně stejně, u stejného kreslícího prkna s pantografem někdy v minulosti! Ano bylo to tak! Byl si tím najednou jistý. Jen byl trochu menší. Bylo mu tak 10-12 let… nebo… byl možná už na průmyslovce? To si neuměl přesně vybavit. Co ale bylo důležité: Uvědomil si, že to není jen nějaký pocit, ale že ono „tenkrát“ byla skutečnost. Zdálo se mu jen, jako by mu toto prožívání někdo vymazal z hlavy. Vybavoval si naprosto totožné tahy, které už kdysi dělal.
Jirka se tenkrát v minulosti otočil a uviděl za sebou strýce Frantíka a manžela tety Jindry. Oba pokukovali po prknech, co je na nich nakresleno, a třeba se i o nějaké kreslení pokoušeli. Kdo ví? Nyní se Jirka otočil, ale za ním byla jen se svou prací kreslička paní N. Otočil se nazpátek a kreslil dál a dál. Jen si ještě na chvíli uvědomoval tahy, které dělal kdysi i teď tužkou. V hlavě se mu během toho kreslení začalo honit, jak je to možné. Dával si všechny ty související informace dohromady a ony postupně začaly tvořit jeden celek.
Hlasité předčítání