Zdálo se mi, že bylo to příliš málo,
že čas vypršel dřív než listí opadalo,
a nestihl jsem nic, co by za to stálo,
Tesknil jsem, že srdce se zlu zaprodalo.
Před hradbami stál jsem, kde smrt měla sídlo,
musel jsem opustit to pozemské krásno,
zubatice pravila, že jsem jen šídlo,
o mém neblahém osudu měla jasno.
Pak se jí ale ducha mého zželelo,
řekla, že temno mě zcela neovládlo,
měl jsem dbát na to, aby se pomáhalo,
a hluchým pak sloužit jako naslouchadlo.
U mé postele je prach křídel andělů,
já jsem jeden z nich, odlétám do tajů.
Hlasité předčítání
