K nebi se vypíná, mohutní, tyčí,
visutá ohrada zostřených tyčí;
zpoza opevnění slyšet je ržání,
vězněný hřebec se nad pastvou sklání.
Zrak očí zvědavých upíná k plotu,
je poután potupně jak stádo skotu.
Mocně se rozmáchne, kope vší silou,
nenalézá však tyč více nahnilou.
Vzpouzí se, cválá kol, chce pryč jen honem,
svobodu pocítit foukat ohonem.
Zrychluje, řítí se, bolestně pláče,
v galopu zběsilém s mrsknutím skáče;
pohledem dostal se za silný plot,
hrdlem však krvavý, dřevěný hrot.
Roku 2016
Hlasité předčítání
