Vyfotil jsem krásné velké kaktusy
stojící na černém pozadí místnosti
v otevřeném okně arkýře,
rovné a ztepilé jako věže.
Fotka mě čímsi uchvacovala,
že jsem ji musel prohlížet
každý den stále znovu,
nemohl jsem si těch rostlin nabažit.
Až jednou jsem opět otevřel
důvěrně už známou fotku v počítači,
ale kaktusy na parapetu náhle nebyly,
jen černočerná tma za nimi a nic víc.
Překvapení ale pominulo a já si řekl,
že je schoval nejspíš jejich majitel,
aby je nikdo neočumoval.
Tak to přece mezi lidmi chodí.
Jako ten ztracený poutník,
co se vrátil ze světa ne proto,
aby vyprávěl zážitky z cest,
ale protože tam pochopil.
