Poezie

Otisk

Autor: Majda

Ve snové krajině…
 

vešla jsi do stébel

třpytných kapiček rosy

V srdci Ti zůstane

navždy

ten laskavý otisk bosý

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Majda

Buď tím, kým chceš být, a nezajímej se o to, co si myslí ostatní.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zachumlám se do červánků, budu jedním z nich. Vrabci, kosi, pěnkavice zpívat budou ve větvích...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
déšť promáčel mi celý dům a rozpustil básně… oproti jiným zážitkům - opravdu moc krásn...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Měkká a uplakaná hladina padají  kapky - trochu smutná nostalgická dáma.   Vědoma si zr...
Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
bodavý svit zlatého slunce na širém obzoru pluje napříč blankytně modrou hladinou a odr...
Na zem padá vločka sněhu, chci tebe a tvou něhu. Zahřát ruce, pohled do očí, stokrát než Zem...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...
Než ukážeme záda zemi… Než zajdeme si na pohřeb vlastní… Než necháme hnít radost za mří...
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
Mapa Antarktidy ... na dveře svou adresu píši Ti
Já necítím teď žádnou vinu, když pěju ódu na kopretinu. Prostě a mile louky zdobí dě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Mít tě blízko a slyšet tvoje srdce bít. Usmát se, pohladit, ústa tvá něžně políbit. Být ve...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...
Tam, tam za tou duhou je přesně ten keř a nikdo mi to nevymluví. Proč se smějete ka...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
Přátelství — i koruny stromů si v podvečer tiše o něm povídají, když svými lístky se dot...
Své ruce pnu do větví   VĚTVÍM SE   plna touhy zanechat v té kůře srdce otisk pou...
Podléšky  V polštářích z podléšek jaro spává v bukovém listí jen tak polehává. &n...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
Bloudím hlavou mladé dívky, bloudím v jednom velkém panoptiku. Vzpomínky na cukrbliky, popisky s...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
Schoulená ve tvé náruči než výpravčí vlaku poručí. Schoulená pod tvými pažemi v žádné kle...
má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
Mám ráda tvoje dotyky, jak mi hladíš ramena, tvář i kotníky. Mám ráda, když mě políbíš......
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
0