Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeho žena. U křídla letadla v póze, ve které se ženy často nechávaly fotit za starých časů. Jako obvykle se pozastavil nad křivkami jejích rovných nohou, jak lýtko mírně zatíná, když se opírá o podvozek. Letadlo bylo celé stříbrné v nádherném kontrastu s červenými šaty. Její rudá rtěnka a účes světlých vlasů dodávaly fotografii neuvěřitelnou eleganci.
Skříňku zavřel, utáhnul si pásek svých montérek, oblékl si blůzu a rozešel se ze šaten pryč. Musel projít dlouhou chodbou s mnoha dveřmi. Každé z nich vedly do jiného odvětí celé firmy. Jedno se věnovalo účtům, za dalšími seděli konstruktéři, inženýři kvality a mnoho dalších odvětví, které dohromady tvořily celek, bez kterého by nebylo možné existovat. Po zdech visely plakáty mapující vývoj firmy. O tom, kdo ji založil, jak se rozrůstala.
Dorazil ke schodišti na konci chodby a sešel po nich do přízemí, tam si kartou odpíchnul příchod a vešel hlavními vraty do hangáru. Miloval pohled na všechny ty rozpracované vzducholodě, které se jedna vedle druhé honosně pyšnily progresem svého zrození. Hala byla velká jako fotbalové hřiště. Za obrovskými vraty se člověk dostal rovnou na letištní plochu, kde se tyhle stroje testovaly a dělaly se s nimi první zálety.
Musel si dát špunty do uší. Dnes bylo na programu ladění motorů na vzducholodi číslo sedmnáct. Byla už téměř hotová i přesto, že se inženýři potýkali s nemalými problémy při vývoji. Zajímavé na ní bylo, že oproti ostatním měla ve své kajutě, kterou nesla pod obrovskou konstrukcí, místo až pro sto členů osádky.
„Dobré ráno. Dnes je v plánu otestovat motor pět a šest. Máme připravené veškeré výkresy?“ zeptal se náš muž, hlavní mechanik vývoje, když došel ke svému stanovišti.
„Výkresy připraveny. Motory jsou již připojeny na sledovací zařízení. Vzdálený přístup potvrzen,“ řekl mladší z jeho dvou techniků.
„Také kalibrace měřících zařízení v pořádku. Můžeme test zpustit,“ přidal se starší.
„Dobrá tedy. Takže není na co čekat. Zpusťte motory.“
Mladší technik odpočítal start a vzdáleným přístupem provedl zážeh. Vzducholodí síla těchto dvou motorů z celkových dvaceti i tak pohnula. Hangárová konstrukce, která kolos držela, se zahýbala, ale hned poté zůstala netečně stát.
„V pořádku. Volnoběh,“ řekl mechanik, aniž by odtrhnul oči od monitorů.
Technici zvyšovali otáčky. Vrtule motorů rvaly vzduch. Hangár byl tomuto přizpůsoben, takže ani jedno z nářadí a okolních podpůrných strojů, silný vítr ani trochu nepoznamenal.
„Přidat! Otáčky na padesáti tisících. Šestka v pořádku. Pětka taky!“
„Přidávám na sto tisíc!“ volal starší technik.
Vzducholoď se třásla, jako by už nemohla vydržet a chtěla se vyrvat ze svých spárů a dát se do protivětru širého světa. Mechanik sledoval křivky, které se mu zdály být v pořádku. Ve chvíli, kdy chtěl test ukončit, ale šestka zahaprovala a ztratila výkon. Otáčky spadly na poloviny. Motor zaškytal, načež v dalším okamžiku zhasnul.
„Stop!“ zaječel mechanik.
Prohlížel si záznamy z testu a nevěřil, v čem se stala chyba. Proč ten motor neumřel hned? Zaráželo jej, že nejprve ztratil otáčky, a až pak teprve uhasnul.
Spolu s techniky se rozešel k majestátnímu stroji. S rukama v bok sledoval kouřící motor číslo šest. „Zapněte odsávání,“ pokývnul na mladšího. Ten nečekal a okamžitě se odebral ke strojovně, kde zapnul odsávací techniku hangáru. Ostatní technici a mechanici pracující na jiných vzducholodích na chvíli přestali se svou prací a pohlédli ke kouřícímu motoru.
Hlasité předčítání
Dobré