„Franku,“ položil muži ruku na rameno mechanik z jiného teamu.
„Co je? Chceš mi zase poradit?!“ naštval se Frank podnícen neúspěchem.
„Ale to vůbec ne. Myslím si, že ty sám moc dobře víš, co děláš. Jen ti chci poblahopřát. Je to tento měsíc tvůj třetí neúspěšný test. Říkal jsem ti, že tyhle Honda motory budou špatná volba.“
„Vůbec to není špatná volba. Jen chtějí poladit. Vím, co s tím je,“ obořil se ještě víc, ale sám si svým úsudkem vůbec jistý nebyl.
Vylezl po lešení až k poškozenému motoru. Rukou rozehnal poslední zbytky dýmu, který z něj stoupal. Nasadil si rukavice, karabinou se pro jistotu připnul, vzal do ruky šroubovák a obratně z motoru sundal kryt. Na dně krytu našel pár kapek horkého oleje. Smrděl tak moc, že se Frank zašklebil. Opatrně kryt položil na plošinu vedle sebe a prohlížel motor součástku po součástce. Nejprve zkontroloval svíčky. Ty se zdály být v pořádku. Zhluboka se nadechnul a vydechnul. Ještě zkontroloval zapalování, byť dle něj nebylo možné, aby mělo nějaký vliv na celkový chod. A všiml si, že konektor od zapalování byl roztavený. Když šel dál, došel až k tomu, že roztavená guma se dostala na samotný řemen a přes něj to vedlo přeš hřídel až do pístu. Stačilo teď už ztuhlou gumu jedním pohybem vytáhnout z pístu, který to zaseklo.
Slezl zase dolů. Když doskočil na zem, kolem jeho dvou techniků stálo už dalších osm lidí.
„Nemáte co dělat?“ zvýšil hlas. Ostatní se jako na povel rozešli pryč.
„Tak co? Víme, čím to je?“
„Zapalování. Rozteklo se. Výrobní vada, mělo to příliš dlouhý kabel, který se roztavil a dostalo se to do pístu.“
„To není možné,“ řekl mladší technik.
„Všechno je možné,“ mávnul Frank rukou a odešel pro náhradní zapalování.
Oba motory byly odzkoušeny a pracovali jako hodinky. Po obědové pauze je čekal celkový test chodu celého stroje, na kterém se vždycky podílel už kompletní tým.
Na střeše hangáru firma nechala vybudovat balkóny, kde zaměstnanci mohli obědvat. Kochal se výhledem na letištní plochu a jedl oběd, který mu jeho žena připravila v hrnci, co na jeho obrazovce vždy popisoval přesný postup. Bylo rutinou, že mu jídlo ještě teplé dovezla do práce. I když byl mechanik Frank zvyklý na rámus, zvuk toho přístroje nedokázal při vaření snášet, ale byl rád, že jeho žena nemusí prostát hodiny u plotny. S radostní z nového kuchyňského pomocníka připravovala všechny ty nové zvláštní pokrmy s vysokou efektivitou a malými časovými náklady. Dokonalý výstřelek nové technologie.
Se ženou spolu byli už něco přes deset let. Neměli děti. Ona se starala o domácnost. On byl zabrán do své práce. Společně chodívali do divadel, do kina, na různé výstavy umění. Dvakrát za rok letěli na dovolenou. Když tak přemýšlel nad tím, kam ji asi tohle léto zase vezme, dostal se myšlenkami znova ke svému snu.
Miloval vzducholodě a techniku. Miloval ty stroje, které se dokážou vznést do oblak a plout jimi jako by to byla voda. Voda bez vln. Voda bez ryb. Ze všeho nejvíc však toužil stát se pilotem. Letadla se neosvědčila tak jako vzducholodě. Každé letadlo rozpětím větším než dvanáct metrů nevydrželo ve vzduchu ani deset minut. Ovšem vzducholoď. To byla jiná. Toužil po tom být v bílé kapitánské uniformě. Být tou nejváženější osobou. Tím, se kterým se každý fotí na svůj telefon, kdykoliv jej potkají někde na ulici. Piloty vzducholodí zkrátka každý miloval, protože představovali jistou svobodu, po které každý toužil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh nabízí skvělý retro-futuristický svět plný vzducholodí, který tvoří výborné pozadí pro klasickou tragédii o lidské pýše a nezodpovědnosti. Motiv mechanika, který si plní sen za cenu fatálního selhání, je silný a závěrečná ironie s chytrým hrncem funguje na jedničku. Zápletka by však působila ještě uvěřitelněji, kdyby ses vyvaroval trochu komiksové scény se šplháním po laně do letícího kolosu, která lehce narušuje jinak vážně budovaný děj.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak dokážeš pracovat se smyslovými vjemy, ať už jde o pach spáleného oleje, burácení motorů nebo majestátnost obřího stroje. Závěrečná gradace, kdy Frank přebírá řízení a promlouvá k němu mrtvý kapitán, má úžasně mrazivý, až surreálný nádech. Emoce hlavní postavy i její pohlcení vlastním snem jsou hmatatelné a čtenáře snadno strhnou s sebou.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý, má dobré tempo a dialogy působí přirozeně, což je skvělý základ pro každého spisovatele. Bude ale potřeba zapracovat na stylistice a pečlivější korektuře, protože se v textu objevují gramatické chyby (např. ‘zpustit’, špatná shoda podmětu s přísudkem) a občasná krkolomná spojení. Nenech se tím ale odradit, obsahová stránka a plynulost vyprávění jsou mnohem důležitější a ty zvládáš s přehledem, jen to chce text po sobě nechat uležet a znovu pročíst.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi poutavou povídku s jasným poselstvím a skvěle vystavěným světem, která ukazuje tvůj nesporný vypravěčský talent. Dokážeš výborně pracovat s gradací děje a nebojíš se tragických, až mrazivě ironických konců. Pokud v budoucnu věnuješ více času závěrečným úpravám a uhlazení stylistiky, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš skvěle nakročeno!