Mise měla dvě části. První byla robotická a měla připravit stanici, která Vám poskytuje útočiště a životní potřeby a vyrábí stroje, které připraví vše, co budete potřebovat na zahájení kolonizace. Druhá nesla Vás. Vás a vaše následovníky, kteří ještě čekají na své zrození. Nebylo možné poslat živé lidi, a tak jsme se rozhodli, že na lodi budou spermie a vajíčka a ty budou čekat, až cesta bude u konce. Jakmile druhá loď dorazila na oběžnou dráhu kolem cílové planety, tak byla spermie a vajíčka opatrně rozmrazena a spojena. A tak Vám byl vdechnut život. Tak jste byly stvořeni, milé děti, abyste mohly splnit svou misi.
A brzy už nadejde Váš čas. Jakmile dosáhnete dvanácti let, tak se přímo zapojíte do své mise a dostanete první úkoly a už brzy poté založíte kolonii. Nejprve prázdnou, ale později, jak bude vše připraveno, sestoupíte ze stanice na povrch a stanete se první lidmi na novém světě. Stanete se zakladateli nové, Vaší epochy a bude to krásná epocha.
Po Vás začnou postupně přicházet další. Další, kteří budou zrozeni na stanici tak, jako jste byli stvořeni Vy, a tak to bude, dokud sami nedokážete mít dost potomků. To je Vaše poslání. Jste vyvolenými a budete vůdci. Milovaní a uctívaní. Ale musíte naplnit misi. Nesmíte zklamat. Napravte to, co my jsme pokazili.“
Po tomto úvodu přišly další animace a další a další. V nich se mluví o založení kolonie, o různých potřebách, o důležitosti mise. Pak si zkoušeli jednotlivě kroky na to, co je čeká, až dovrší 12 let života. Bylo to dlouhé a náročné. Pak si trochu povídali, a nakonec šli spát a dívka se ocitla v bílé, prázdné a nekonečně velké místnosti a před ní seděl na zemi muž. Ten, který nemá stín. Seděl na kraji nějaké propasti. Přišla k němu a podívala se dolů. Neviděla tam nic. Jen nekonečnou hloubku.
„Co je na dně?“ Zeptala se muže beze stínu.
„Nic.“
„Proč tam nic není?“
„Ze stejného důvodu, jako nic není v této místnosti“
„Tak proč není nic tady? Proč je tady jenom prázdno?“
„Není tady nic, protože ty sama nevíš, co by tu mělo být.“
„Tomu nerozumím.“
„Mohli by tady být kameny, stromy, zvířata nebo města plná lidí. Řeky, vítr a nebe. Ale nic z toho jsi nikdy neviděla. Proto tady nic není. Protože tvůj život je prázdný.“
„Můj život není prázdný. Máme přeci misi. Byli jsme vyvolení.“
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.