Pak už bylo jenom ticho. Nebyl tady žádný zvuk, vzduch byl postupně těžší a chladnější. Předměty, i děti sami už se nedokázaly udržet na podlaze a s tím, jak ztratily svou tíhu, se vznášely vzduchem, dokud se nepřitáhly k oknu, aby čekaly, co se stane dál. Chlapec a dívka nerozuměli, nezlobili se jeden na druhého, přitáhli se k oknu a viděli, jak tam venku, na stanici, stojí on. Muž beze stínu. Stál tam a díval se na děti. Pozorovali se navzájem, zatímco jejich svět umíral. Pak si všimli světla, jak vystupuje zpoza planety. Mnohem silnější, než kdykoliv předtím. Pohltilo celé jejich zorné pole a překrylo všechno, jen muž beze stínu byl stále znatelný.
Chlapec a dívka se ocitli v nekonečně velké bíle místnosti. Prázdné tak jako vždycky, jen nedaleko od nich stál muž beze stínu. Nebylo tady nic, ale stejně cítili podlahu pod sebou. Jakoby teď patřili sem. Sem a nikam jinam. Necítili zimu, necítili slabost, necítili nic. Jen zmatenost. Muž beze stínu přišel blíž a chlapec k němu promluvil:
„Co se stalo?“
„Umíráte.“
„Ale proč jsme tady?“ Zeptala se dívka bezradně.
„Odmítli jste plnit misi a tak byla ukončena.“
„To by přece tvůrci neudělali!“ Skočil mu do řeči chlapec.
„K čemu je ti kladivo, když nezatlouká hřebíky?“
„Co jsme měli udělat?“ Zeptala se dívka.
„Na tom nezáleží. Chtěli jste být svobodní, zaplatili jste životem. Nikdo Vás nebude hodnotit.“
Dívali se na něj a nevěděli, co mají říct. Muž beze stínu se otočil a odcházel pryč. Děti se dívaly, dokud se jim neztratil v té nekonečné dálce a tak zůstali sami. Úplně sami a už nic nebylo.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.