„Proč tohle děláme?“
„Protože jsme vyvolení.“ Odpověděl chlapec.
„A kdo to vlastně říká?“
„Tvůrci mise.“
„Ti jsou už dávno mrtvý.“
„Mluví k nám skrze hlas. Muž beze stínu lže, když říká, že jsme jenom nástroje. To by nám neudělali. Máme vlastní volbu.“
„Myslíš? Děláme jenom to, co říká hlas. A děje se taky to, co říká hlas. Jestli máme volbu, tak musí existovat záložní plán. Tvůrci mise by museli počítat s tím, že se můžeme rozhodnout jinak, než oni chtěli.“
„Určitě takový plán existuje.“
„A jak to víš? Už jsi o něm někdy slyšel?“
Chlapec mlčel…Díval se před sebe a mlčel a dívka se dívala na něj. Instrukce na obrazovce hlásila chlapci, že má navádět stroje ke správné manipulaci s lodí, ale on mlčel a díval se před sebe. Ani výstražné blikání ho neprobudila z jeho letargie a dívka, která to viděla, jen mlčela a žádným způsobem ho neupozornila. Věděla moc dobře, co se děje a rozhodla se to nechat na něm. Pak se chlapec odsunul od ovládání: „kladivo nemůže odmítnout. My můžeme.“ A dívka s ním souhlasila.
A tak, jak chlapec odmítl se podřídit instrukcím, se loď za oknem vzdalovala od místa, kde měla být, až se nakonec dostala tak daleko, že se už nemohla vrátit. Věděli, že odmítli svůj úkol, ale necítili se kvůli tomu špatně, a jak se loď vzdálila, tak všechna blikající upozornění utichla a na obrazovkách probíhaly nějaké výpočty.
Chlapec a dívka nevěděli, k čemu jsou, ale výpočty běžely znovu a znovu, až se nakonec zastavily. A pak všechno zhaslo. Obrazovky, podsvícená tlačítka i veškerá světla. Stanice se ponořila do tmy a chlapec s dívkou si uvědomili, že ticho, které nastalo, je mnohem hlubší, než cokoliv, co kdy zažili. Že chybí hučení, které stanice vydávala celý jejich život a které už dávno přestali vnímat.
Nevěděli, co udělali. Nevěděli, co se děje a tak chtěli odejít v naději, že snad hlas v učebně jim to prozradí, ale dveře se neotevřely a oni pochopili, že jsou tady uzavření. A pak přišla rána. Chlapec a dívka běželi k oknu a viděli stroje, jak bez známky života letí prostorem. Jen tak, jako kdyby najednou všechny přestaly fungovat a pokračovaly v cestě směrem, kterým zrovna letěly. Některé letěly pryč a jiné stály na místě a další narážely do sebe navzájem nebo do samotné stanice a při nárazu se rozpadaly na kusy a trhaly kusy kovu ze stanice i jiných strojů. A pak si všimly, že stanice se už neotáčí tak rychle, jak byli zvyklí a že se zastavuje a jak se přestávala točit, tak se cítili stále lehčí a lehčí až nakonec ztratili svou tíhu úplně.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.