„Kam vůbec jdeme?“ Zeptal se, aniž by tušil, jakou chce odpověď.
„Nikam“ Odpověděl muž.
„Tak se zastav.“
„Proč bych se měl zastavovat?“
„Jdeme už takovou dobu a nikam jsme nedošli. Je to tady pořád stejný. Jenom prázdno. Nechci už nikam jít.“
„Proč ne?“
„Zkrátka nechci. Jdeme takovou dobu a k ničemu to není“
„Tvůrci mise Vás poslali na tisíce let dlouhou cestu.“
„To je něco jiného.“
„V čem?“
„Poslali nás na cestu, abychom splnili naší misi. Abychom odčinili vinu lidstva vůči slečně.“
„Abyste odčinili vinu lidí, které jsi nikdy ani neviděl, vůči ženě, o které nic nevíš. Naplánovali každý aspekt vašeho života. Není nic, co by Vás odlišovalo od strojů, kteří pro Vás stanici postavili, nebo od postele, na které spíte, nebo snad od stěn, mezi kterými žijete.“
„Mám toho dost! Zastav. Už nechci nikam jít! Nechci pokračovat!“
„Tak nepokračuj.“
Chlapec se probudil ve své posteli. Viděl dívku, jak sedí u okna a dívá se ven, aby se pohledem ponořila do nekonečného prostoru, který obklopoval jejich stanici. Vzpomněla si na nekonečně velkou bílou místnost a propast, u které seděl muž beze stínu. Z myšlenek jí vytrhnul až chlapec ukazující na hodiny. „Proč jsi mě nevzbudila? Budeme mít co dělat, abychom přišli včas na hodinu.“ Rozzlobeně říkal dívce, zatímco se rychle převlékal. „Viděl ses s ním?“ Vyzvídala dívka, aniž by projevila byť jen náznak spěchu. „Viděl. Někam jsme šli. Strašně dlouho a on říkal, že jdeme nikam. Říkal jsem, že chci přestat a on řekl, ať přestanu.“ Dívka se podivila a nevěděla, co to znamená. Pak oba vyrazili do učebny.
Dnešní lekce byla zvláštní. Namísto běžných přednášek hlas dětem vysvětloval, co přesně je čeká zítra: „Už pouhý jeden den, milé děti a začnete naplňovat své poslání. Pouhý jeden den a začnete naplňovat důvod, proč jste vyvolení. Zítra, milé děti, vstoupíte do řídicí místnosti, která vypadá přesně tak, jak vidíte na obrázku a vypustíte základní kámen Vaší kolonie. Právě kolem něho se nehostinný terén začne měnit na nový svět, který bude určen Vám. A vy později sestoupíte ze stanice, abyste jej zaplnili. Zítra zahájíte první skutečný krok k nápravě našich chyb…“
Tentokrát děti nebyly tak nadšené. Poslouchaly hlas a zkoušely si zítřejší postup bez jediného slova. Až později u večeře se zase bavily jako vždycky. A jejich rozhovor, zdálo se, odstranil i pochyby. Hlas tady byl pro ně a mise byla jejich. Tak to vždy bylo a tak to bude. O tom byly přesvědčeni a s tím si šli i lehnout.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.