„Byli jste okradení.“
„O co okradení?“
„O všechno. Tvůrci vaší mise jsou už dávno mrtvý. Jejich těla se dávno rozpadla a jejich ideály byly dávno zapomenuty. Mluvíš o tom, že jste vyvolení, ale nikdo už ani neví, že nějaká Vaše mise existuje. Nemáte žádný smysl. Jste pouze nástroj. Kladivo také není vyvolené.“
„Ale proč by nám potom říkali, že jsme vyvolení?“
„Abyste splnili misi těch, kteří ji vytvořili. Těch, kdo vytvořili Vás.“
„A jak to víš? Ty jsi snad znal tvůrce mise?“
„Znám všechny lidi a všichni lidé znají mě… I když mě nikdo nechápe…“
Dívka se probudila v pokoji a spatřila chlapce, jak sedí u okna a pozoruje stroje venku, jak usilovně pracují. Zvedla se a šla za ním.
„Mluvila jsi s ním?“ Vyzvídal chlapec.
„Mluvila. Ale nevím, co mi říkal.“
„Copak jsi ho neposlouchala?“
„Poslouchala. Říkal, že nejsme vyvolení a že si nás nikdo nepamatuje. Taky tam byla veliká propast a on říkal, že ho nikdo nechápe.“
„Jak ho máme chápat, když mluví tak divně?“
Nezbylo, než jít se najíst. Dnes měli dobrou náladu. Věděli, že už brzo dostanou první úkoly. Povídali si u jídla a povídali si i po něm. A pak šli do učebny.
V učebně hluboký hlas znovu vyprávěl příběh o slečně a o tom, jak ve snaze napravit selhání vytvořili misi. O vyvolení a úkolu: „Už jen pouhé dva dny Vás, milé děti, dělí od Vašeho úkolu. Jakmile nastane ten velký den, usednete do řídicí místnosti, která Vám doposud byla zapovězena, a provedete svůj Úkol. Pošlete k povrchu přistávací modul, který bude sloužit jako základní kámen Vaší kolonie. Od něj se bude odvíjet její podoba a ti, kteří jí budou obývat, si už navždy budou pamatovat Vás. Své vyvolené vůdce, kteří splnili svou misi a tím vdechli život novému domovu lidí.
Ve jménu slečny tak splníte ohromný úkol nepředstavitelné hodnoty a učiníte svůj první krok k napravení našeho selhání a konečnému splnění své mise. Už za dva dny se stanete velkými a založíte vlastní epochu, která už navždy ponese Váš odkaz. Už za dva dny naplníte naší hrdost a stanete se hlavními nositeli Vaší mise a všichni už navždy budou oslavovat Vaše činy. Odčiníte naše selhání, zajistíte budoucnost lidstva a napravíte naší vinu.“
Chlapec a dívka byli nadšení a s chutí se vrhli na další zkoušky, kde simulovali svůj úkol. Pak si povídali, jedli a nakonec šli spát. Chlapec se ocitl v nekonečně velké bílé místnosti. V té, která byla tak prázdná, a viděl, jak v dálce jde on. Muž beze stínu. Šel pomalu a tak jej chlapec rychle dohnal. Muž beze stínu ale nezastavil a pokračoval ve své cestě. Ani nezpomalil, spíše přidal na kroku. Šel dál a dál a chlapec klopýtal po jeho boku. Putovali celé dny bez jediného slova a stejně kolem nebylo nic, než prázdno. Nevěděl, jak daleko došli, nebo jestli vůbec opustili místo, kde jej chlapec dohnal. Necítil žádný postup, neměl ani žízeň, ani hlad a jeho nohy byly stále svěží. I přesto už nechtěl jít dál. Muž beze stínu ale neustále postupoval vpřed a chlapec jej nechtěl opustit. A tak se s ním konečně dal do řeči:
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.