Patnáctého dne po prvním jarním úplňku, svolala královna přírody všechny pohádkové bytosti, jako vždy v tuto dobu, k slavnosti vítání jara. Všichni, to jsou: víly, čarodějnice, meluzíny, vodníci, hejkalové, ale i skřítkové, buližníci a ostatní strašidla tancovali a radovali se z krásně rozkvetlé přírody. Jediný kdo radost nesdílel, byl starý nabručený Mrazík. Seděl na mezi a byl tak malinký, že by ho přehlédl i jeho kamarád Mlhovínek.
„To zase budu půl roku jen čekat v ledničkách a čuchat ten příšerný smrad směsi nejrůznějších jídel. Přemýšlím, že se na léto přestěhuju na severní pól, za svým starším bráchou.“ postěžoval si Mlhovínkovi Mrazík.
„Máš recht, co tady?“ přikyvoval Mlhovínek. Netrvalo to ani minutu a pro Mlhovínka přišla víla, jestli by si s ní šel zatancovat. Mlhovínkovi se moc nechtělo, nebyl nejlepší tanečník a chtěl si ještě se svým kamarádem povídat, ale víla byla moc krásná a svůdná a on neodolal.
Mrazík seděl ještě chvíli pod lopuchem, kde na něj nesvítilo sluníčko a pak se definitivně rozhodl. Vzlétl nad loukou, kde všechno tancovalo a odlétl za svým bratrem na sever. Ten rok bylo krásné, teplé léto.
Na začátku listopadu létal Mlhovínek nad loukou a potkal nešťastného medvěda, který si vždy v tuto dobu připravoval pelech pro zimní spánek, ale prý letos zima nebude, protože se Mrazík zatoulal. Medvěd si postěžoval: „No a teď mi pane Mlhovínku řekněte, jak to mám provést? Kudy chodím, tudy zívám a motám se jako mátoha, jenže dokud nebude mrznout, tak neusnu.“
Mlhovínek nevěděl, proč se Mrazík nevrátil, ale rozhodl se, že se za ním podívá, aby zjistil, jak to vlastně všechno je. Navštívil své dva kamarády a dohodl se s nimi, že ho oba na pól doprovodí. Mlhovínek, Vejfučka a Zmrzlík se vydali na cestu. Mlhovínek byl jako pára a říkalo se o něm, že umí nejhustší kaši z mlhy, jakou si dovedete představit. Vejfučka uměl jen foukat, ale zato byl dobrý kamarád. Zmrzlík se pořád jen třásl zimou, i když měl na sobě několik svetrů. Zato měl v sobě jakousi rozumnou kritiku, se kterou uměl vždy ostatní nabudit k nejlepšímu výkonu.
Šli přes Veselou zemi, kde se všichni smáli, potom šli přes Vážnou zemi, kde žili všichni móóóc důležití a nakonec procházeli Tajtrlíkovou zemi. V Tajtrlíkové zemi se zastavili. Po dlouhé cestě si chtěli trochu odpočinout a tak se ubytovali v hostinci U zlomeného kašpárka. Mlhovínek si dal k jídlu jako vždycky krupicovou kaši, Vejfučka povečeřel cukrovou vatu a Zmrzlík horkou polévku. Když dojedli, přisedl si k nim hostinský a vyzvídal, odkud jsou a kam jdou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit klasickou pohádku o bytostech ovládajících počasí s moderními prvky, jako je Mrazík stěžující si na smrad v ledničkách, je velmi osvěžující a vtipný. Postava Vílomůry Klotyldy a její dynamika s nabručeným Zmrzlíkem dodává příběhu skvělý komediální náboj. Zápletka je sice přímočará, ale pro pohádkový žánr naprosto nosná a originálně pojatá.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá příjemná, laskavá nálada klasických českých pohádek, která čtenáře snadno vtáhne do děje. Velmi dobře funguje kontrast mezi vážností záchranné mise a komickými situacemi, jako je pletení slaměného biče pro zabavení kamarádů. Emoce postav jsou uvěřitelné a čtenář jim od první chvíle fandí, i když by se napětí v hradu dalo ještě trochu více prohloubit.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, čte se velmi plynule a dialogy působí přirozeně, což je velkým plusem. Stylistika je na dobré úrovni, i když občasné zrychlení děje (například bleskové zajetí a následný útěk) by si zasloužilo více rozepsat, aby scény lépe vyzněly. V textu se objevují drobné prohřešky proti interpunkci a čárkám, ale ty nijak zásadně nenarušují celkový velmi dobrý dojem ze čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně milou a čtivou pohádku, která ukazuje autorův velký cit pro humor a tvorbu sympatických postav. Ačkoliv by příběhu prospělo mírné zpomalení a detailnější vykreslení některých klíčových scén, už nyní má text obrovské kouzlo. Je to přesně ten typ vyprávění, který potěší děti i dospělé, a rozhodně byste v psaní měli s radostí pokračovat.