„Jdeme najít Mrazíka.“ řekl Mlhovínek a hostinský se začal smát.
„Mrazíka? Tak to jste holenkové, přišli s křížkem po funuse. Ten váš Mrazík je už dávno mimo hru.“
Kamarádi se na sebe nechápavě podívali a hostinský jim vysvětlil, jak se věci mají: „V létě se tu zastavil Mrazík a dal se do řeči se sluhou čaroděje Tajtrlíka pátého. Slovo dalo slovo a Mrazík s ním odejel na zámek, kde ho čaroděj pohostil, a když to Mrazík nejméně čekal, zavřel ho do sudu a ten sud dal do místnosti, kde má uskladněno jídlo. Od té doby jim Mrazík chladí potraviny proti zkažení. Tajtrlík pátý si z Mrazíka udělal lednici,“ a těmito slovy hostinský skončil své vyprávění.
„To ale musíme jít hned na zámek a Mrazíka osvobodit,“ řekl Mlhovínek.
„Jó holenkové, k čaroději nechoďte. Od té doby zesílil hlídky a nikdo nepovolaný se do zámku nedostane,“ pokračoval hostinský. „Nejhorší na tom je to, že i kdybyste sud našli, tak Mrazík je tak naštvaný, že ten sud má na povrchu mínus sto stupňů a nikdo ho nemůže odnést, protože by si spálil tím mrazem ruce. A to samozřejmě Tajtrlíkovi pátému vyhovuje.“
Kamarádi se ubytovali a než usnuli, povídali si, jak to zaonačit, aby Mrazíka vysvobodili. Nic rozumného však nevymysleli.
O půlnoci je probudilo tiché klepnutí na okno. Mlhovínek otevřel okenici a dovnitř vletěla můra. Sotva usedla na židli, proměnila se ve vílu.
„Co tady o půlnoci strašíš?“ zeptal se Mlhovínek.
„Prosím, já nestraším. Já jsem víla a celou dobu vás doprovázím. Jenže venku je veliká tma a já se bojím,“ ukazovala vystrašeně na tmu venku.
„No to je skvělý,“ podotkl právě probuzený Zmrzlík. „Sami nevíme, jak Mrazíka zachránit a ještě se budeme starat, o vyplašené víly.“
Otočil se pod svými dvanácti peřinami a zase se snažil usnout.
„Nechápu, jak se víla může bát?“ komentoval situaci Vejfučka. Víla se dvakrát podrbala na zátylku a pak nesměle odvětila: „Prosím, když já jsem víla jen napůl. Jednou polovinou jsem můra a druhou víla.“ Zmrzlík vyndal hlavu, z pod dvanácti peřin, a pronesl jen jedno slovo: „Kadimůra,“ a okamžitě zalezl. Mlhovínek pohladil vílu, která začala nabírat k pláči po vlasech, a tiše jí chlácholil: „To nic. Lehni si do mé postele a já se vyspím na židli. Jak se vlastně jmenuješ?“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit klasickou pohádku o bytostech ovládajících počasí s moderními prvky, jako je Mrazík stěžující si na smrad v ledničkách, je velmi osvěžující a vtipný. Postava Vílomůry Klotyldy a její dynamika s nabručeným Zmrzlíkem dodává příběhu skvělý komediální náboj. Zápletka je sice přímočará, ale pro pohádkový žánr naprosto nosná a originálně pojatá.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá příjemná, laskavá nálada klasických českých pohádek, která čtenáře snadno vtáhne do děje. Velmi dobře funguje kontrast mezi vážností záchranné mise a komickými situacemi, jako je pletení slaměného biče pro zabavení kamarádů. Emoce postav jsou uvěřitelné a čtenář jim od první chvíle fandí, i když by se napětí v hradu dalo ještě trochu více prohloubit.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, čte se velmi plynule a dialogy působí přirozeně, což je velkým plusem. Stylistika je na dobré úrovni, i když občasné zrychlení děje (například bleskové zajetí a následný útěk) by si zasloužilo více rozepsat, aby scény lépe vyzněly. V textu se objevují drobné prohřešky proti interpunkci a čárkám, ale ty nijak zásadně nenarušují celkový velmi dobrý dojem ze čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně milou a čtivou pohádku, která ukazuje autorův velký cit pro humor a tvorbu sympatických postav. Ačkoliv by příběhu prospělo mírné zpomalení a detailnější vykreslení některých klíčových scén, už nyní má text obrovské kouzlo. Je to přesně ten typ vyprávění, který potěší děti i dospělé, a rozhodně byste v psaní měli s radostí pokračovat.