Pohádka, NIgerie
Na motiv phádky Why the Moon waxes and wanes
Žila jednou jedna velmi chudobná stařenka. Bydlela v malé, hliněné chýši a jejím jediným majetkem byla rohož spletená z palmových listů a starý, otlučený kotlík, který byl častěji prázdný než plný. Neměla žádné děti, a tak nebyl nikdo, kdo by se o ni postaral. Nebohá žena žila jen z milodarů a velmi často hladověla.
Měsíční bohyně, která v často sestupovala na zem v podobě tlusté ženy se světlou kůží, všechno viděla a srdce se jí svíralo při pohledu na opuštěnou, hladovou stařenu.
Jednou v noci vstoupila přímo do jejího obydlí a řekla: ”Vezmi si nůž a ukroj si ze mě kousek masa.”
Stařenka odmítla, i když se jí hlady hryzal útroby.
Následující noci přišla měsíční bohyně znovu, byla úplně kulatá a zářila jasným světlem. Laskavým a pevným hlasem opět vyzvala stařenku, aby si z ní kousek ukrojila. Tentokrát se stará žena neodvážila neuposlechnout.
Každou noc sestupovala Měsíční bohyně na zem a sytila starou ženu svým tělem. Měsíčního světla ubývalo a lidé se začali ptát, kam se podělo. S obavami hleděli na noční oblohu a pozorovali tenčící se srpek Měsíce. Když bylo měsíční světlo tak slabé, že začali v noci bloudit, svolali radu starších.
Tři dny a tři noci se stařešinové radili a dohadovali, ale nikdo nemohl přijít
na to, co se s měsícem děje. Až čtvrtého rána předstoupila před radu starších malá dívenka, která žila se svými rodiči v domě, jenž sousedil s hliněnou chýší chudé stařeny a pověděla jim, co viděla, když všichni ostatní dávno tvrdě spali.
Když to lidé slyšeli, chtěli nebohou ženu okamžitě zabít.
Stařešinové je ale zadrželi a připomněli jim, že nikdo nesmí být potrestán, pokud se neprokáže jeho vina nebo není chycen při činu. Rozhodli se, že se ukryjí poblíž hliněné chýše a přesvědčí se na vlastní oči, jestli děvčátko mluvilo pravdu.
Jako každou noc Měsíční bohyně sestoupila dolů na zem, jakmile stařena zakrojila nůž do jejího těla, vyskočili muži z houští a divokým rykem se vrhli na vyděšenou stařenu.
Měsíční bohyně prchla zpět na oblohu a starou ženu vzala s sebou.
Od té doby měsíc ubývá a přibývá. Je to proto,aby lidé nezapomněli, že i oni jsou součástí velkého koloběhu života.
V životě každého člověka je čas brát i čas dávat,období hojnosti může vystřídat doba hladu a nakonec každý z nás jednou zestárne a bude potřebovat pomoc druhých.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zpracování tradičního nigerijského mýtu je skvělou volbou, která přináší do textu hlubokou a nosnou myšlenku. Motiv obětování vlastního těla pro záchranu druhého je silný a neotřelý, přičemž závěrečné morální ponaučení dává celému příběhu krásný přesah. Přestože se jedná o převyprávění, dokázal/a jsi mu vtisknout vlastní tvář a smysluplné poselství.
Atmosféra – ★★★★☆
Příběh má velmi příjemnou, až magickou pohádkovou náladu, která čtenáře snadno vtáhne do děje. Kontrast mezi zoufalou chudobou stařenky a nadpozemskou laskavostí Měsíční bohyně funguje na výbornou. Pokud bys v budoucnu ještě o něco více prohloubil/a popisy emocí a vnitřního prožívání postav, atmosféra by byla naprosto pohlcující.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má plynulé tempo a styl vyprávění přesně odpovídá žánru klasické pohádky. Vyskytuje se zde jen několik drobných překlepů a chybějících mezer za čárkou (např. ‘v často sestupovala’, ‘hryzal útroby’), což se dá snadno vyřešit jednou pečlivou korekturou. Závěrečná scéna přepadení je možná až příliš zbrklá a neuškodilo by jí věnovat o pár vět více, ale celkově se příběh čte jedním dechem.
Celkové hodnocení:
Tato pohádka je krásným a dojemným literárním kouskem, který ukazuje tvůj cit pro vyprávění a práci s mýty. Podařilo se ti předat hlubokou myšlenku o koloběhu života a lidské sounáležitosti formou, která je přístupná a poutavá. Nenech se odradit drobnými formálními nedokonalostmi, máš velký talent a tvé psaní má rozhodně smysl. Jen tak dál, s radostí si přečtu tvé další příběhy!