Proč měsíc ubývá a přibývá

Pohádka, NIgerie
Na motiv phádky Why the Moon waxes and wanes

Žila jednou jedna velmi chudobná stařenka. Bydlela v malé, hliněné chýši a jejím jediným majetkem byla rohož spletená z palmových listů a starý, otlučený kotlík, který byl častěji prázdný než plný. Neměla žádné děti, a tak nebyl nikdo, kdo by se o ni postaral. Nebohá žena žila jen z milodarů a velmi často hladověla.

Měsíční bohyně, která v často sestupovala na zem v podobě tlusté ženy se světlou kůží, všechno viděla a srdce se jí svíralo při pohledu na opuštěnou, hladovou stařenu.

Jednou v noci vstoupila přímo do jejího obydlí a řekla: ”Vezmi si nůž a ukroj si ze mě kousek masa.”

Stařenka odmítla, i když se jí hlady hryzal útroby.

Následující noci přišla měsíční bohyně znovu, byla úplně kulatá a zářila jasným světlem. Laskavým a pevným hlasem opět vyzvala stařenku, aby si z ní kousek ukrojila. Tentokrát se stará žena neodvážila neuposlechnout.

Každou noc sestupovala Měsíční bohyně na zem a sytila starou ženu svým tělem. Měsíčního světla ubývalo a lidé se začali ptát, kam se podělo. S obavami hleděli na noční oblohu a pozorovali tenčící se srpek Měsíce. Když bylo měsíční světlo tak slabé, že začali v noci bloudit, svolali radu starších.

Tři dny a tři noci se stařešinové radili a dohadovali, ale nikdo nemohl přijít
na to, co se s měsícem děje. Až čtvrtého rána předstoupila před radu starších malá dívenka, která žila se svými rodiči v domě, jenž sousedil s hliněnou chýší chudé stařeny a pověděla jim, co viděla, když všichni ostatní dávno tvrdě spali.

Když to lidé slyšeli, chtěli nebohou ženu okamžitě zabít.
Stařešinové je ale zadrželi a připomněli jim, že nikdo nesmí být potrestán, pokud se neprokáže jeho vina nebo není chycen při činu. Rozhodli se, že se ukryjí poblíž hliněné chýše a přesvědčí se na vlastní oči, jestli děvčátko mluvilo pravdu.

Jako každou noc Měsíční bohyně sestoupila dolů na zem, jakmile stařena zakrojila nůž do jejího těla, vyskočili muži z houští a divokým rykem se vrhli na vyděšenou stařenu.

Měsíční bohyně prchla zpět na oblohu a starou ženu vzala s sebou.

Od té doby měsíc ubývá a přibývá. Je to proto,aby lidé nezapomněli, že i oni jsou součástí velkého koloběhu života.

V životě každého člověka je čas brát i čas dávat,období hojnosti může vystřídat doba hladu a nakonec každý z nás jednou zestárne a bude potřebovat pomoc druhých.