„Prosím já jsem Vílomůra Klotylda.“
Ještě jednou se ozvalo z pod dvanácti peřin: „Vždyť to povídám. Kadimůra Klotylda.“
„Prosím, ale já bych věděla, jak Mrazíka zachránit.“
V tu ránu byli všichni na nohou. „Jak! Jak! Jak!“ Křičeli jeden přes druhého.
„Prosím, já mám takovou říkanku, která všechno zahřeje. A když jí povím Mrazíkovi, tak se zahřeje a budeme moci ten sud odnést.“ Počáteční nadšení trochu opadlo, ale Mlhovínek neztrácel naději a poprosil vílu, jestli by tu říkanku mohla použít i na Zmrzlíka. Víla se pousmála a začala podivně mávat rukama směrem ke Zmrzlíkovi.
Prosím pánův tichý kmen, o maličké strpení
jen co ohřeje se den, budeš teplý bez klení
Až budeš mít horkou kost
řekni jen kdy už máš dost
Asi minutu se nic nedělo, ale najednou se z ničeho nic ze Zmrzlíka začalo kouřit a po pár vteřinách Zmrzlík vyskočil zpod peřin a huhňaje nějaká klení poprosil Klotyldu, aby s tím čarováním přestala, protože ho všechno pálí. Vlastně doslova řekl: „Nech toho Kadimůro, nebo se upeču,“ ale kamarádi to brali jako regulérní žádost. Víla mávla rukou a Zmrzlík se konečně zatvářil, jako že to teda povolilo. Stál tu najednou skoro nahý jen v podvlíkačkách a snad poprvé v životě se netřásl zimou.
„Teda to byla ohřívačka!“ oddechl si Zmrzlík a najednou si uvědomil, že mu není zima.
„Jak dlouho to ohřátí působí?“ zajímal se Mlhovínek.
„Prosím, mělo by to přestat působit o půlnoci, takže má Zmrzlík skoro čtyřiadvacet hodin tepla před sebou,“ oznámila Klotylda a ulehla ke spánku.
Poprvé v životě spal Zmrzlík nepřikryt žádnou peřinou, a přesto se vyspal do sytosti, aniž by se klepal zimou.
Druhý den stáli u brány hradu čaroděje Tajtrlíka pátého. Nechtěli jít hned dovnitř a vlastně ani nemohli, protože by je stráž asi nepustila a tak se zatím, než něco vymyslí, schovali pod padacím mostem a dobře udělali. Netrvalo dlouho a přijel kupec s naloženým vozem plným nejrůznějšího zboží. Než obchodníkovi zbrojíři otevřeli bránu, Mlhovínek, Vejfučka, Zmrzlík i Vílomůra Klotylda se nepozorovaně zahrabali pod látky, které byly na voze. Když projel kupec s vozem na nádvoří, podařilo se kamarádům vylézt zpod látek a zaběhnout do stájí. Zahrabali se do sena a čekali na noc. Večer všechno utichlo. Kamarádi se vydali společně na obhlídku. Sotva však vyšli ven, stála proti nim ozbrojená stráž a za chvíli byli všichni uvězněni v žaláři. Žalářník jim řekl, že je zítra předvede k čaroději. Vejfučka začal bědovat, ale ostatní ho upozornili, že je to vlastně dobře, protože je to jediná možnost, jak se k černokněžníkovi dostat. Navíc může Klotylda obhlédnout celý zámek a zjistit, kde je ukryt Mrazík.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit klasickou pohádku o bytostech ovládajících počasí s moderními prvky, jako je Mrazík stěžující si na smrad v ledničkách, je velmi osvěžující a vtipný. Postava Vílomůry Klotyldy a její dynamika s nabručeným Zmrzlíkem dodává příběhu skvělý komediální náboj. Zápletka je sice přímočará, ale pro pohádkový žánr naprosto nosná a originálně pojatá.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá příjemná, laskavá nálada klasických českých pohádek, která čtenáře snadno vtáhne do děje. Velmi dobře funguje kontrast mezi vážností záchranné mise a komickými situacemi, jako je pletení slaměného biče pro zabavení kamarádů. Emoce postav jsou uvěřitelné a čtenář jim od první chvíle fandí, i když by se napětí v hradu dalo ještě trochu více prohloubit.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, čte se velmi plynule a dialogy působí přirozeně, což je velkým plusem. Stylistika je na dobré úrovni, i když občasné zrychlení děje (například bleskové zajetí a následný útěk) by si zasloužilo více rozepsat, aby scény lépe vyzněly. V textu se objevují drobné prohřešky proti interpunkci a čárkám, ale ty nijak zásadně nenarušují celkový velmi dobrý dojem ze čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně milou a čtivou pohádku, která ukazuje autorův velký cit pro humor a tvorbu sympatických postav. Ačkoliv by příběhu prospělo mírné zpomalení a detailnější vykreslení některých klíčových scén, už nyní má text obrovské kouzlo. Je to přesně ten typ vyprávění, který potěší děti i dospělé, a rozhodně byste v psaní měli s radostí pokračovat.