Kvido A třetí dáš mě, protože mám sušené švestky rád.
Mojmír A třetí dám do proutěného koše a ten se naplní po okraj zlaťáky.
Kvido Sušené švestky mám rád. Začne čichat. Hele, už jde pidižvík.
Mojmír Kde?
Kvido Jde odtud sem. Ukáže do zákulisí.
Mojmír Tak to já musím z druhé strany a trefím ho do zad. Odejde. Vzápětí se ozve pidižvík a křičí. Pomalu mění hlas na ženský.
Pidižvík Tys mě trefil do zad! To to bolí! Přichází Mojmír.
Mojmír Děti, víte co se stalo? Chtěl jsem vysvobodit pidižvíka a trefil jsem ho do zad. On se v tu ránu proměnil a je z něj… Chvíli nemůže mluvit.
Kvido Co je z něj?
Mojmír Je z něj. Ukáže na přicházející dívku. Je z něj ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl.
Kvido To že je pidižvík?
Mojmír Nevím, ale je krásná.
Pidižvík Ano, jsem to já. Byla jsem u čaroděje zaměstnána, abych mu sloužila, a když se s králem probodli, proměnil mě v tu ohavu. Musela jsem stříkat na každého, kdo byl čistý a voněl. Díky Mojmíre za vysvobození.
Kvido To že je pidižvík? Tys jí odklel.
Mojmír Neříká se odklel, ale vysvobodil.
Kvido Odklel je lepší. Mojmír si klekne a vyndá z kapsy švestku.
Mojmír Krásná dívko, mohl bych ti nabídnout švestku?
Pidižvík Ráda. Obejme Mojmíra.
Kvido Tu jsi ale chtěl pro Cecilku.
Mojmír Pro tu rozmazlenou fiflenu?
Kvido Moje slova.
Mojmír Tady mám ten dopis pro hraběte a ten ať si s ní užije.
Kvido Kom dáš tu druhou švestku?
Mojmír Přece svému nejlepšímu příteli.
Kvido Aha, tak zase nic. Přitom já mám sušené švestky rád. Mojmír podá švestku Kvidovi.
Mojmír Na, ty můj nejlepší příteli. Kvido si vezme švestku a poskakuje radostí. A tu třetí švestku dáme do koše.
Pidižvík Ne, tu třetí švestku dáme do hrníčku nad kamny a do koše ji dáme jen v případě, že nám bude nejhůř.
Závěrečná
V životě potkáte různé lidi hodné zlé nebo jiné
Jeden se uráží a druhý stydí, všechno jednou pomine
Život je barevná skládanka každý ji máme jinak barevnou
Radši chci přítele pejsánka než fiflenu rozmazlenou
Jó
Pohádka má konec, víc už nemáme, můžete nám klidně zatleskat
I když tady hrajeme a zpíváme Mojmír řekne holka mám tě rád
Syrečky a Cibule Verze pro 4 herce
Osoby: sluha Mojmír, pes Kvido, šišlavá veverka, Pidižvík (Hraje ho dívka. Jako Pidižvík musí měnit hlas.)
Mojmír a Kvido přiběhnou na scénu.
Mojmír Neviděli jste ho? Já ho honím už půl hodiny a nemůžu ho chytit. Abyste mi rozuměli, ne, že by mi to královna rozkázala, ale kdyby se mi ho podařilo polapit, možná by mě povýšili do šlechtického řádu a pak bych si mohl vzít svou milovanou princeznu Cecílii Viktorii za svou právoplatnou manželku.
Kvido Vrrr haf. Cecilka není princezna.
Mojmír Ano. Cecilka není princezna.
Kvido Cecilka není princezna.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Cecilka není princezna.
Mojmír Ano. Cecilka není princezna. Je to schovanka paní královny. Jenže královna nemá děti a tak si umínila, že pro Cecilku najde toho nejlepšího partnera, pokud možno ze šlechtického rodu. Nejvíc jí podporuje ta její šišlavá veverka.
Mojmírova píseň
Cecilka ze zámku vlasy jak fén duši má jak anděl sám
Oči má veselé usměvavé neví jak moc rád ji mám
Královna mi ji nedá ženicha pro ni hledá a já
Přemýšlím jak získat rytířský řád snad chytím pidižvíka
Běhá tu smrdí tu je to neřád na smrad se těžko zvyká
Bez řádu jsem jen nula, u které ryba plula jen tak
Po písni přijde veverka.
Kvido Haf. Bacha, zrzavá krysa. Haf haf.
Veverka Čo še tady Mojmíre potloukáš? Nemáš být náhodou u koní? Proč ten peš požád štěká? Ať ta beštie pšestane. Být královnou, nechám ji vyhodit.
Mojmír Už tam běžím.
Kvido Haf. Ještě jednou mi řekne, že jsem bestie a zakousnu se jí do…tam.
Veverka Na Kvida. Přestaň štěkat! Na Mojmíra. Ještě počkej. Tady máš dopis a doručíš ho osobně hraběti Horymírovi, otči Makšmiliána z Horní Čibule. Ručíš paní královně ža to, že ši to pan hrabě osobně pšečte a počkáš na odpověď. Rozuměl ši?
Mojmír Jistě. Vezme od veverky dopis (sbalený do ruličky) a vloží si ho pod košili. A mám hraběti říct, aby si vzal syrečky?
Veverka Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky šyrečkami.
Mojmír Pardon.
Veverka Nic hraběti nežíkej. Všechno mu královna napšala.
Mojmír Služebník. Mojmír se ukloní a veverka odejde.
Kvido To je smrad, ta, když se tady projde, myslím, že projel vlak s hnojem. Zlatý syrečky.
Mojmír Hraběti Horymírovi, Maxmiliánovi. To bude určitě pozvánka k námluvám pro jeho syna.
Kvido Jízlivě. Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky šyrečkami. Příště až přijde, kousnu ji do nohy.
Mojmír Ale Kvido, nebuď zlej.
Kvido Příště, až přijde, kousnu ji do nohy.
Mojmír Už jsme to slyšeli. Hele, není tady pečeť. Děti, myslíte, že bych si mohl přečíst dopis, i když není určen mně? Já vím, že se to nesmí, ale když já mám o Cecilku obavu, že mi jí královna provdá, a když není zapečetěn. Mojmír se rozhlédne, rozbalí dopis a čte.
Kvido Kousnu ji do nohy.
Mojmír Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku s vaším synem Maxmiliánem. Přijměte prosím mé pozvání na slavnost jara, kde dohodneme podmínky svatby. Jen vás musím upozornit, že u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem a tak si vezměte na cestu olomoucké tvarůžky. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dočte.
Kvido Maxmilián z Horní Cibule smrdí, víc než syrečky. Ten si žádné olomoucké tvarůžky brát nemusí. Když tady byl vloni, museli po něm větrat ložnici tři týdny. Žere tři kila cibule denně.
Mojmír Nejlepší by bylo, kdybych ten dopis nedoručil.
Kvido Žere tři kila cibule denně.
Mojmír Už jsme to slyšeli. Spálím ho. No jo, ale to zas nedostanu Cecilku, ale sekerou za krk. Co já budu dělat?
Kvido Žere tři kila cibule denně. Napiš nový dopis. Pečeť to nemá a tak nikdo nic nepozná.
Mojmír Máš pravdu.
Kvido Mám pravdu jako vždycky.
Mojmír No jo, pochval se. Ták jsi hodný. Vytáhne z kapsy piškot a dá ho Kvidovi. Podrbe ho za uchem, ten začne šoupat nohou.
Kvido Mám pravdu jako vždycky.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Mám pravdu.
Mojmír Vezme papír a píše. Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku. Na slavnost jara, kdy se bude konat její svatba s naším podkoním Mojmírem, radši nejezděte, protože u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dopíše a vloží si oba dopisy pod košili. Dál mluví k dětem. Abyste rozuměli, všechno je to kvůli němu. Běhá po království a každého, kdo voní, postříká tím svým smradlavým pižmem.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Dosud se ho nikomu nepodařilo chytit a jediná obrana proti němu jsou syrečky.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Kdo je má u sebe, toho nechá být. Opravdu tady nebyl? Jo vlastně vy nevíte kdo je pidižvík? Tak já vám to tedy pošeptám.
Kvido Už je tady zase. Tentokrát ji vážně kousnu. Veverka se vrací a z dálky volá.
Veverka Mojmíre! Nikam nechoď a vrať še ke koním. Pšilétl holub.
Mojmír Holub?
Veverka Jo, holub. Ješiši, ty jsi nešika.
Mojmír Jaký holub?
Veverka Neptej še tak hloupě a dej mi ten dopiš. Poštovní holub pšece. Mojmír vyndá dopisy, chvíli se rozhoduje a pak podá jeden z nich veverce. Ta si jej vezme a odejde.
Kvido No to bude průšvih, jestli jsi jí dal ten svůj, a královna ho přečte, dá ti rovnou setnout hlavu.
Mojmír Rozbalí druhý dopis. No jo, tohle je originál, dal jsem jí ten svůj.
Kvido Dá ti rovnou setnout hlavu.
Mojmír Nezbývá mi nic, než chytit toho pidižvíka.
Kvido Dá ti setnout hlavu.
Mojmír Mluví k divákům. Jo abych se k němu vrátil. Když ještě žil král, přišel za ním jeho bratr čaroděj Kamil Kazimír a chtěl, aby mu král předal království. Začali spolu bojovat meči a oba se navzájem propíchli. Ještě než čaroděj vydechl naposled, seslal na naši zem prokletí v podobě smrdutého pidižvíka.
Kvido Mně voní.
Mojmír Od té doby běhá pidižvík po království a každého kdo nesmrdí, postříká smradlavým pižmem.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Už jsme slyšeli.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Za poslední měsíce k nám přestali přicházet prodejci a obchodníci a celý obchodní ruch pominul.
Kvido Není divu. Kdo by chtěl jet do země, kde to smrdí. Už je tady zase ten původce smradu.
Mojmír Pidižvík?
Kvido Ne, veverka. Přichází veverka a přináší dopis, na kterém je pečeť.
Veverka Byl to planý poplach. Ten holub pšiletěl od královniny šeštry z Paládie. Šumíš jak vyvoraná myš. Kvido začne štěkat a honit veverku a udělají rozruch. Vběhnou mezi děti a veverka ječí. Nakonec Mojmír Kvida odvolá.
Veverka Vežmi ten dopiš a upaluj. Královna na něj dala pečeť, tak ať ji nepoškodíš. Je ještě čerštvá. Veverka odejde.
Kvido To je ale protivná kryša. Vlastně krysa.
Mojmír Je to veverka.
Kvido Protivná krysa.
Mojmír Nečetla to! A ještě na dopis dala svou pečeť, to je výborné. Přes jeviště přeběhne pidižvík a postříká Mojmíra. Může trochu postříkat i diváky a hned zmizí.
Mojmír Krucipísek, já zapomněl na syrečky. A je pryč. Teď smrdím, jako toitoika. Kvido se za pidižvíkem se štěkáním rozběhne a několikrát oběhnou kulisy. Nakonec Kvido hon vzdá a udýchán se přidá k Mojmírovi, ten vezme přes rameno uzlík a předvádí cestování.
Zpívá Mojmír – PIDIŽVÍK
Nesu dopis hraběti až do TÚDLE
Aby nechtěl Cecilku TÚDLE NÚDLE
Kdo se bojí do lesa nesmí do lesa jít VÍT Kvido aúúúú
Copak tady zacláníš pidižvíku
Chci ti pomoct člověče ty máš ale kliku
jdi s tím smradem předem zadem NEBOJ NECHÁM TĚ BÝT
Mám tu dopis hraběti MÁM TU SMRDĚT STOLETÍ
Musím mu ho doručit dnes
Nepřekážej smraďochu ZASMRDÍM SI JEN TROCHU
Páchneš jako namočenej pes
Kvido No dovol! Já páchnu? Po písni Mojmír, pidižvíka chytí.
Mojmír A mám tě obludo.
Kvido To o té obludě nebylo o mně, že ne?
Pidižvík Ne ne ne ne ne, nech mě být, Mojmírku. Chci ti pomoci.
Mojmír Tím, že tě mám, mi ale pomůžeš k rytířskému řádu.
Pidižvík Jenže když mě necháš, budeš mít řád i peníze.
Mojmír Nechci žádné peníze. Chci Cecilku.
Pidižvík Jenže když budeš mít peníze, můžeš mít i Cecilku, to dá rozum.
Kvido Čí rozum? Tvůj? Jsi hloupej jako týdenní štěně.
Mojmír Rozum možná, ale já bych chtěl, aby se do mě Cecilka zamilovala.
Kvido Jako týdenní štěně.
Pidižvík Když budeš mít peníze, Cecilka se do tebe zamiluje.
Kvido Jako týdenní štěně. Když bude mít peníze, Cecilka se zamiluje do nich a ne do Mojmíra. Neznáš lidi.
Pidižvík Jestli je ochotna se zamilovat do peněz, nestojí za to, abys ji chtěl.
Kvido Neznáš lidi. Jako týdenní štěně. Mojmír pustí pidižvíka.
Mojmír Právě proto potřebuju řád, aby mi ji královna dala, a to zamilování přijde později.
Pidižvík No jak myslíš. Když ty peníze nechceš, tak si mě chyť. Postříká Mojmíra, děti a uteče.
Kvido A je v trapu.
Mojmír Proč jsi ho nechytil za nohu?
Kvido No to bych si pomohl. Já ho chytím, dostanu řád a budu mít na krku tu rozmazlenou fiflenu, co nemá nikoho ráda jen sebe.
Mojmír Takhle o ní nemluv! Začne zpívat. Nesu dopis hraběti až do
Pidižvík Túdle.
Mojmír Ty nedáš pokoj?
Pidižvík Asi nechápeš, že ti nic jiného nezbývá. Nevíš, co tě čeká.
Mojmír Jo. A ty to víš?
Pidižvík Jasně. My pidižvíci vidíme tak trochu do budoucnosti. Vidím, že tě po předání dopisu hrabě Maxmilián uvrhne do žaláře jako podvodníka, protože mezi tím královna pošle toho poštovního holuba s ozdobnou pozvánkou.
Mojmír Aha.
Kvido Aha. Kvido odejde.
Pidižvík To není všechno. Bude tě mučit a vymučí z tebe přiznání, že tě poslal král Hroznýš z Hroznětína, se kterým Maxmilián z Cibule soupeří. Napadne Hroznětín a kvůli tobě zemře tisíce lidí.
Mojmír Poraď mi, co mám dělat?
Pidižvík Když mě vysvobodíš, abych už nemusel běhat po království, poradím ti.
Mojmír Jak tě mám vysvobodit? Přichází Kvido a v tlamě má poštovního holuba.
Kvido Uf nemufíf mít ftrach.
Mojmír Cože? Ty jsi vrah? Kvido si vyndá holuba z tlamy a zopakuje.
Kvido Uf nemufíf mít ftrach.
Mojmír Cože? Kvido si vyndá z tlamy peří.
Kvido Už nemusíš mít strach. Všechno jsem vyřešil. Poštovní holub neodletí.
Pidižvík Úplně všechno ne.
Kvido Všechno jsem vyřešil. Mojmír vytáhne z kapsy piškot a dá ho Kvidovi.
Mojmír Všechno jsi nevyřešil, ale pomohl jsi mi hodně. Jsi nejlepší pes ve vesmíru.
Kvido Všechno jsem vyřešil. Zvedne nohu a z injekční stříkačky dělá, že čůrá na nohu pidižvíka.
Pidižvík Jedeš ty potvoro!
Kvido Nejsem potvora. Jsem nejlepší pes ve vesmíru.
Mojmír Ale Kvido, to se nedělá.
Kvido Proč ne? On taky stříká.
Mojmír No jo, ale on musí. Je zakletý.
Kvido Tak ať se odkleje.
Mojmír Nemůže. Jestli ho někdo zaklel, tak on to sám nezvládne.
Kvido Kdo ho může odklít?
Mojmír Neříká se odklít, ale vysvobodit ze zakletí.
Kvido Odklít je kratší a lepší.
Mojmír Na pidižvíka. Jak tě mám vysvobodit?
Kvido Odklít je lepší.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Odklít je lepší.
Pidižvík V černém lese za potokem zapomnění žije můj bývalý soused starý švec. Přines mu kůži na boty a on ti za ní dá tři sušené švestky a prasečí ocásek. Co uděláš se švestkami, ti řeknu, až mě vysvobodíš.
Mojmír A prasečí ocásek dám tobě.
Pidižvík Ne, to bys mě nevysvobodil. Tím prasečím ocáskem mě musíš trefit zezadu, když tě neuvidím. Jinak to zakletí nezrušíš.
Mojmír Kvido, jdeme pro kůži. Jednu mám v komoře. Čeká nás dlouhá cesta.
Kvido Nevadí, mám svačinu. Ukáže holuba. Jděte napřed, já vás doženu. Zdá se mi, že ta veverka kuje nějaké tykve.
Mojmír Pikle.
Kvido Co?
Mojmír Zdá se mi, že ta veverka kuje nějaké pikle.
Kvido Tobě taky?
Pidižvík Radši půjdu s vámi. Pidižvík postříká diváky. Pak všichni odchází, přichází veverka a zpívá.
Veverka
Chtěla bych aby švět šlapal podle mě
Řídit vše to še mi líbí náramně
Ty škoč sem a ty škoč tam rychle teď a hned
Pošlouchat mě mušíte život není med
Já jšem královny panovniče je můj bůh
Peníže jsou pro náš jako lék
Když ti půjčí, vrátíš tšikrát a máš dluh
Pro náš je však hlavní výdělek
Veverka Mluví k dětem. Teď prožradím královně, jak še domlouvali ti žloduchové. A budou mít po ptákách. Pěkně jim to žavažím. Přes scénu přeběhne pidižvík, postříká veverku a může i diváky. Dám što dukátů tomu, kdo toho pidižvíka chytí. Já žapomněla na šyrečky. Přichází Kvido.
Kvido Je krajně nevhodné nažývat Olomoučké tvarůžky šyrečkami.
Veverka Co ši to dovoluješ ty držoune držá? Teď to královně prožradím. Šlyšela jšem, jak še š tebou Mojmír domlouval, že vám pomůše šoušed šveč.
Kvido Cos to povídala?
Veverka Že jšem šlyšela, jak še š tebou Mojmír domlouval, že vám pomůše šoušed šveč.
Kvido Kdo? Co?
Veverka Šoušed šveč.
Kvido Tohle královně klidně řekni. Víš, co ti na to odpoví? Že mluvíš nesmysly.
Veverka Když já ža to nemůžu, že nemám žub.
Kvido Mluvíš nesmysly. Jenže tys nepřišla jen o zub, ale i o rozum.
Veverka Jak to myšlíš?
Kvido Co je ve tvém životě nejdůležitější? Peníze, nebo láska?
Veverka No, pro královnu…
Kvido Nemluv o královně. Ptám se tebe.
Veverka Já jšem nikdy lášku nepožnala, takže peníže.
Kvido Vidíš? V tom je ten tvůj problém. Nevíš, že kdybys neprahla po penězích, byla bys docela dobrá kamarádka. To bych tě třeba měl rád. Já už musím běžet za Mojmírem, máme důležité poslání.
Veverka Počkej! Jak víš, že je láška víc než peníže?
Kvido To ví každej kdo má srdce.
Veverka Ale já mám taky šrdče.
Kvido Jenže o tom ještě nevíš.
Veverka Vím, vím! Já už chči taky pšítele.
Kvido Víš tedy co? Pojď s námi za sousedem ševcem. Oba odchází. Z druhé strany přichází Mojmír a Pidižvík. Mojmír nese kůži.
Mojmír On se přece netoulá. Nevím, co ho zdrželo a proč nemohl jít s námi, ale je to podezřelé. Přichází Kvido a nese na zádech veverku. No konečně. Kde jsi tak dlouho. . . co to je? Proč neseš tu protivnou zrzku? Veverka sleze Kvidovi ze zad.
Kvido Bolely ji nohy, tak jsem ji poponesl.
Mojmír Bolely jí nohy? Jenže já se ptal, proč jsi tu bonzačku vzal s sebou.
Kvido Bolely ji nohy.
Veverka Kvido je kamarád. Má mě rád a já mám ráda kamaráda.
Mojmír Jenže sotva se nám něco povede, poběžíš za královnou a všechno jí vyžvaníš.
Veverka Nevyžvaním. Říkám, že je Kvido můj kamarád a na kamaráda je spolehnutí.
Mojmír Ty už nešišláš?
Veverka Nešišlám. Já jednou omylem zašišlala a královně se to zdálo roztomilé, tak jsem šišlala dál. Teď už nemám důvod. Veverka vezme kůži a odejde.
Pidižvík Švec by měl bydlet někde tady.
Kvido Určitě támhle. Ukáže na druhou stranu.
Mojmír Tam nemůže být, odtud jsme přišli.
Pidižvík Určitě bude tady.
Kvido Je támhle.
Mojmír To je nesmysl.
Kvido Jsem pes, nebo ne?
Mojmír Samozřejmě, že jsi pes.
Pidižvík Jsi ten nejotravnější pes, jakýho znám.
Kvido Věřte mi, je támhle.
Mojmír Kdyby byl tam, co ukazuješ, tak bychom jeho chaloupku viděli.
Kvido Je támhle.
Pidižvík Jdi si kam chceš ty … pse. Kvido si lehne a zakňučí.
Kvido Je támhle.
Pidižvík Pardon, ale já musím, už to na mě leze.
Kvido Pidižvíci taky chodí na záchod?
Mojmír No jo, když musíš, tak musíš.
Pidižvík Pardon. Pidižvík začne kolem sebe stříkat.
Kvido Nech toho, jsi jako prasklej vodovod.
Mojmír Proč na nás stříkáš, když máme syrečky?
Kvido Protože je to prasklá roura.
Mojmír Prohledává kapsy. Kde mám ty syrečky? Kvido dělá jako že nic.
Pidižvík Řekl bych, že žádné nemáte. Pidižvík může nenápadně odejít a převléknout se.
Kvido Prasklá roura.
Mojmír Kvido! Kde jsou syrečky.
Kvido Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami.
Mojmír Nezamlouvej to. Žes tys je sežral?
Kvido Já je ztratil.
Mojmír Jo. U tebe v břiše.
Kvido Já je ztratil.
Mojmír A kde je kůže? Ukradla je ta veverka. Nasadil jsi nám blechu do kožichu.
Kvido Neboj, zrovna přichází. Přichází veverka. Máš blechy?
Veverka Nemám. Našla jsem souseda ševce.
Kvido Vždyť jsem to říkal, že je támhle.
Veverka Plačky. Řekla jsem mu, že chci za tu kůži tři švestky a prasečí ocásek a on mi řekl, že mu musím ještě zazpívat písničku a říct nějakou básničku.
Mojmír A zazpívala jsi mu?
Veverka Když já žádnou neznám a zpívat taky neumím.
Mojmír A básničku?
Veverka Taky ne.
Kvido Neschopná veverka.
Mojmír Proč neschopná? Ne každý má ke zpěvu nadání.
Kvido Neschopná veverka.
Mojmír Nech toho. Radši vymysli nějakou písničku, kterou by se naučila.
Kvido Neschopná veverka, ale kamarádka a kamarádi si musí pomáhat.
Mojmír Já znám jednu. Začne zpívat.
Sousedská
Sousedi z vesnice drží pospolu Poradí posedí s námi u stolu
Smějí se zpívají všichni tancují A druhý den do práce krmí a pěstují
Krmí krávy husy kachny psi a králíky Taky holuby a to prase veliký
Kdo má ovce musí dávat pozor na vlka v sadu nám pak rostou jablka
Na poli mezi tím zraje pšenice Na dvorku dovádí bílé slepice
Za humny pěstují mrkev cibuli Kdo jí krájí do guláše ten si zabulí
Krmí krávy husy kachny psi a králíky Taky holuby a to prase veliký
Kdo má ovce musí dávat pozor na vlka v sadu nám pak rostou jablka
Mojmír Zvládla bys tuhle?
Veverka Ta je moc těžká.
Kvido Já bych o jedné věděl.
Mojmír Ukaž.
Kvido Zpívá. Psí písnička
Řekni blaf já řeknu haf a je písnička
Řekni blaf já řeknu haf zavřu očíčka
Komu se to nelíbí tak ten je kočička
Řekni blaf já řeknu haf to je moje písnička
Mojmír To nemyslíš vážně?
Kvido Proč ne? Je to pěkná písnička.
Mojmír Pěkná? Je to těžká písnička a pro veverku nezvládnutelná.
Kvido Je to pěkná písnička.
Mojmír Chce to něco lehčího. Děti, znáte nějakou písničku? Práce s dětmi. Ta je těžká, ta se nehodí, ta je ještě těžší. Ta je pěkná, ale veverka by ji nezvládla.
Kvido Já bych věděl. Co takhle Kolo kolo mlýnský?
Mojmír Děti znáte kolo kolo mlýnský? Kvido a Mojmír dirigují a děti zpívají.
Mojmír Co veverko? Zvládla bys jí? Veverka nesměle zkusí a jde jí to.
Kvido Ještě básničku. Opět práce s dětmi. Mojmír a Kvido loudí z dětí básničku.
Veverka Já si na jednu vzpomněla. Říkala nám ji maminka, když jsem byla ještě malá.
Mojmír Povídej.
Veverka Hop a skok skáču celý rok, hop a skok trávou přes potok. Hop a skok skáču si domů, hop a skok do korun stromů. Mojmír a Kvido zatleskají.
Mojmír Výborně. Půjdu s tebou a snad u souseda ševce pořídíme. Mojmír s veverkou odejde.
Kvido Já jim zatím budu držet palce. No jó, jak jim můžu držet palce, když tady nejsou? To můžu nanejvýš držet palce sobě. Tak jim budu fandit. Jenže já nevím, jak se fandí. Práce s dětmi. Je mezi vámi nějaký fanda? Tedy já myslím jako František. Ty jsi Fanda? Fando, řekni nám, jak se fandí. Jestliže Fanda mezi dětmi není. Žádný tady není? Tak se asi nedozvíme, jak se fandí. A co děti Standa? To by nám mohl říct, jak se standuje. Vlastně se říká skanduje, ale to je jedno. Přichází Mojmír s veverkou.
Mojmír Děti. Švestky a prasečí ocásek máme a pidižvík mi prozradil, že mám první švestku dát dívce, která se do mě zamiluje. Druhou svému příteli.
Kvido A třetí dáš mě, protože mám sušené švestky rád.
Mojmír A třetí dám do proutěného koše a ten se naplní po okraj zlaťáky.
Kvido Sušené švestky mám rád. Začne čichat. Hele, už jde pidižvík.
Mojmír Kde?
Kvido Jde odtud sem. Ukáže do zákulisí.
Mojmír Tak to já musím z druhé strany a trefím ho do zad. Odejde na kraj scény, aby bylo vidět, jak hází ocásek. Hodí a vzápětí se ozve pidižvík a křičí. Pomalu mění hlas na ženský.
Pidižvík Tys mě trefil do zad! To to bolí!
Mojmír Víte co se stalo?
Veverka Prase kozu potrkalo.
Kvido Prase nemá rohy, jak může trkat?
Veverka To se jen tak říká.
Mojmír Nechte toho! Chtěl jsem vysvobodit pidižvíka a trefil jsem ho do zad. On se v tu ránu proměnil a je z něj… Chvíli nemůže mluvit.
Kvido Co je z něj?
Mojmír Je z něj. Ukáže na přicházející dívku. Je z něj ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl.
Veverka To že je pidižvík? Kvido dívku očichá.
Kvido Je to ona. Smrdí srejně.
Veverka Nemůžeš o dívce říkat, že smrdí.
Kvido Ale ona smrdí srejně.
Veverka Voní.
Kvido Voní a smrdí stejně.
Mojmír Je krásná.
Dívka Ano, jsem to já. Byla jsem u čaroděje zaměstnána, abych mu sloužila, a když se s králem probodli, proměnil mě v tu ohavu. Musela jsem stříkat na každého, kdo byl čistý a voněl. Díky Mojmíre za vysvobození.
Kvido To je pidižvík? Tys ho odklel.
Mojmír Neříká se odklel, ale vysvobodil.
Kvido Odklel je lepší. Mojmír vyndá z kapsy švestku.
Mojmír Krásná dívko, mohl bych ti nabídnout švestku?
Dívka Ráda. Obejme Mojmíra.
Kvido Tu jsi ale chtěl pro Cecilku.
Mojmír Pro tu rozmazlenou fiflenu, co nemá nikoho ráda jen sebe?
Kvido Moje slova.
Mojmír Tady mám ten dopis pro hraběte a ten ať si s ní užije.
Kvido Kom dáš tu druhou švestku?
Mojmír Přece svému nejlepšímu příteli.
Kvido Aha, tak zase nic. Přitom já mám sušené švestky rád. Mojmír podá švestku Kvidovi.
Mojmír Na, ty můj nejlepší příteli. Kvido si vezme švestku a poskakuje radostí. A tu třetí švestku dáme do koše.
Dívka Ne, tu třetí švestku dáme do hrníčku nad kamny a do koše ji dáme jen v případě, že nám bude nejhůř.
Závěrečná
V životě potkáte různé lidi hodné zlé nebo jiné
Jeden se uráží a druhý stydí, všechno jednou pomine
Život je barevná skládanka každý ji máme jinak barevnou
Radši chci přítele pejsánka než fiflenu rozmazlenou
Jó
Pohádka má konec, víc už nemáme, můžete nám klidně zatleskat
I když tady hrajeme a zpíváme Mojmír řekne holka mám tě rád
Hlasité předčítání