Kosí bratři vletěli škvírou mezi skly do terária k užovce a leželi na písku mezi zatočeným tělem hada.
Celé PEXESO se seběhlo k teráriu a se strachem sledovalo, co udělá užovka. Ta si však Kosích bratrů ani nevšimla. Padaly nejrůznější návrhy, jak dostat Kosí bratry ven, ale žádný nebyl použitelný. Jen posuďte sami. Maková panenka navrhovala vytáhnout obrázek vysavačem, ale nejde přece proud. Špagetka chtěl přemluvit užovku, jestli by jim obrázek nepodala, ale nikdo neuměl hadí řeč. Káťa chtěla vytáhnout Kosí bratry provázkem, ale žádný tu nebyl. Nakonec Kosí bratry zachránili Křemílek a Vochomůrka. Křemílek spustil svoji dlouhou šálu přes okraj skleněného rámu a na její konec navázal Vochomůrka šálu svoji. I tu pak spouštěli dolů, až se jim podařilo dosáhnout na Kosí bratry a za pomoci ostatních, obrázek šťastně vytáhli. PEXESO bylo konečně kompletní. Opět se tancovalo a zpívalo.
My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
spolu hezky krindypindy
vytáhnem každého z bryndy
Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti
- Jak PEXESO vybarvovalo vílu Amálku
Když dotancovali a dozpívali, ozval se tichý hlásek.
„Prosím, když já jsem ale nešťastná.“ Všichni se otočili směrem, odkud hlásek přilétl a uviděli v rohu sedět nešťastnou kopii víly Amálky.
„Copak tě trápí Amálko?“ zeptal se ustaraně Večerníček.
„Prosím, když já bych chtěla být taky barevná.“ Všichni toto stěžování chápali, přestože se jich to kromě Štaflíka a Křemílka netýkalo, ale dovedli si představit, jak se víla Amálka cítí.
„Mě to vůbec nevadí a taky jsem černobílej.“ prohlásil Štaflík.
„No jo,“ namítla Amálka, „Ale ty jsi černobílej, i když jsi barevnej. Jen se podívej na svůj originál. Nebýt toho oranžového pozadí, tak jste stejní. Jenže můj originál má krásně žluté vlasy, sytě modrý věneček a zdravě červená líčka. Jenže já vypadám jako po nemoci.“ Všichni tuto skutečnost museli uznat. Amálka měla pravdu. Vypadala velice nezdravě.
„Kdyby tu děti měly alespoň barvičky, mohli bychom ti pomoci. Mňau. Ale já si všimla, že si je braly, mňau, sebou na dovolenou do batohu.“ uvažovala Malvína z Koťátek.
Vtom ke kopii víly Amálky přistoupila Maková panenka a natrhala ze svých krásných šatů kousíčky lístečků, kterými pak obarvila Amálčin věneček. Motýl Emanuel se také chytil příležitosti a svými žlutými křídly Amálčiny vlasy obarvil, až celé zazářily. Jako třetí se přidala Káťa, která měla u sebe maminčiny šminky a s nimi potřela Amálce tváře, až zrůžověly. Malá čarodejnice vyčarovala červené šatečky a havran Abraxas svým modrým peřím namaloval oblohu. Nakonec chytrá kmotra Liška natrhala trávu ze svého obrázku a nasypala ji Amálce pod nohy. A tak měla Amálka celý obrázek barevný, skoro jako originál.
Všichni se chytili za ruce a tančili dokola a zase zpívali.
My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
spolu hezky krindypindy
vytáhnem každého z bryndy
Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti
- Jak PEXESO zachránilo havrana Abraxase
Jednou hráli Jehláček a Bodlinka ping pong a Jehláček dal takovou ránu, že míček vyletěl až ke stropu. Když dopadl, odrazil se od opěradla židle, skočil na stůl a nakonec přistál v akváriu. Bodlinka poprosila všechny létající členy PEXESA o pomoc.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad oživit postavičky z pexesa a nechat je řešit vlastní záchranu je neuvěřitelně milý, hravý a má obrovský potenciál. Zapojení klasických večerníčkových hrdinů do jedné společné domácnosti funguje skvěle a probouzí v dospělých čtenářích příjemnou nostalgii. Zápletka s doplňováním chybějících kartiček pomocí rodinných fotek nebo kopírky je originální a dává epizodickému příběhu jasný a nosný cíl.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá hřejivá, pohádková atmosféra plná dětské fantazie a kamarádství, která čtenáře velmi snadno vtáhne do děje. Emoce postaviček, ať už jde o Cipískův stesk nebo společnou radost z nalezení kamaráda, jsou vykresleny uvěřitelně a s velkým citem. Opakující se básničky navíc skvěle podtrhují hravou náladu celého vyprávění a fungují jako příjemný rituál.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, velmi dobře se čte a jeho rozdělení do menších dobrodružství je pro dětského čtenáře naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně a slovní zásoba krásně odpovídá zvolenému žánru. Text by si však zasloužil pečlivější korekturu, objevují se v něm pravopisné chyby (např. ‘inventůra’, ‘zapoměli’, ‘sebou’ místo ‘s sebou’) a občasné zmatky v interpunkci, což ale plynulosti vyprávění naštěstí příliš neubírá.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a kouzelný pohádkový příběh, který má obrovský dar potěšit děti i jejich rodiče. Autor prokázal velkou dávku fantazie a cit pro budování laskavého světa, kde si všichni nezištně pomáhají. Po mírném uhlazení gramatiky a drobných stylistických úpravách by text mohl bez problémů fungovat jako krásná knížka. Určitě pokračujte ve psaní, máte přirozený vypravěčský talent a vaše texty mají srdce!