Tentokrát se záchrany koťátek ujal kocour Mikeš a jako starší brácha, hladil svým kožíškem obrázek tak dlouho, až byl skoro jako nový. Potom mu ještě přilepil na roh kousek papíru a koťata byla spokojena. Už si, ale na Špagetku nikdy nedovolovala. Opět zazněla písnička. Tentokrát ji však zpívala pouze koťata.
My jsme kočky z PEXESA
schováme se do lesa
nejlepší je rodina
Micka Mourek Malvína
Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti
- Jak Večerníček přejel Dorotku a papouška
Ve chvílích volna jezdil Maxipes Fík na kole. Večerníček taky jezdí na kole, a tak jednou poprosil Fíka, jestli by mu kolo půjčil. Fík z kola slezl a s úklonou ho podal Večerníčkovi. Ten se do sedla vyhoupl, ale protože bylo Fíkovo kolo jiné, a taky že už delší dobu nejezdil, vypadala jeho jízda prachbídně. Motal se a kličkoval mezi nábytkem, až přejel obrázek Dorotky a papouška.
Oba z přejetého obrázku vyskočili, jako by je přejel válec. Papoušek se tak polekal, že vylétl nad stůl a narazil do stojanu na tužky. Ten se převrhl a tužky se rozsypaly jako dřevěné klády. Jeden velký fix, kterému upadl kryt se kutálel a kutálel, až ze stolu spadl. Letěl na zem jako šíp a rovnou na obrázek Krtečka. Krteček byl naštěstí zrovna zalezlý v hlíně, ale ta rána ho probrala, a tak vylezl na hromádku, aby se podíval, co že se to tu přihodilo. Večerníček slezl z kola, vrátil jej Fíkovi a šel se omluvit Krtečkovi.
„No jo, to je tak, když někdo neumí pořádně řídit.“ láteřil Krtek a snažil se vymazat skvrnu od fixu. Jenže to byl nesmazatelný fix a tak zůstala Krtečkovi navždy památka na Večerníčkovu jízdu.
Sotva odešel Večerníček od stolu, skutálela se dolů ještě jedna zatoulaná tužka a dopadla na obrázek nic netušícího hajného Robátka. Všichni na obrázku měli ohromnou kliku, že je tužka neprobodla, protože by asi bylo po nich. Tužka totiž dopadla na obrázek svou zadní stranou, tou, kde mají tužky gumu a vygumovala Robátkovi na obrázku kolečko.
To už ale Večerníček lezl po žebříku na stůl, aby uklidil tužky zpátky do stojanu a tím zamezil dalším pohromám. Jenže jak už to bývá, smůla chodí po třech. Když Večerníček uklidil poslední tužku, došel ještě pro spadlý fix. Bohužel mu sklouzla noha a on se rozplácl jak široký, tak dlouhý a fix mu při tom vybarvil za uchem znamínko. Večerníček se podíval do zrcadla a svatosvatě si slíbil, že už nikdy nebude jezdit na kole.
- Jak bylo Cipískovi smutno
Byl už večer a Večerníček zval všechny na kutě. Všechny obrázky se poskládaly podle čísel a znělo to asi takhle: „Večerníček jedna, Večerníček dvě, Maxipes Fík jedna, Maxipes Fík dvě, Malvína, Micka, Mourek jedna…“ a tak dále a tak dále. Když však došli k číslu šest, ozvalo se jen: „Cipísek jedna.“ a bylo ticho. Cipísek dvě zmizel. Bylo už šero a tak se rychle spustilo pátrání, kamže se ten klučina zatoulal. Vypátral ho Škubánek. Cipísek dvě spadl do vázy a nemohl vylézt, tak tam tiše plakal. Káťa naklonila vázu a pomohla Cipískovi ven.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad oživit postavičky z pexesa a nechat je řešit vlastní záchranu je neuvěřitelně milý, hravý a má obrovský potenciál. Zapojení klasických večerníčkových hrdinů do jedné společné domácnosti funguje skvěle a probouzí v dospělých čtenářích příjemnou nostalgii. Zápletka s doplňováním chybějících kartiček pomocí rodinných fotek nebo kopírky je originální a dává epizodickému příběhu jasný a nosný cíl.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá hřejivá, pohádková atmosféra plná dětské fantazie a kamarádství, která čtenáře velmi snadno vtáhne do děje. Emoce postaviček, ať už jde o Cipískův stesk nebo společnou radost z nalezení kamaráda, jsou vykresleny uvěřitelně a s velkým citem. Opakující se básničky navíc skvěle podtrhují hravou náladu celého vyprávění a fungují jako příjemný rituál.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, velmi dobře se čte a jeho rozdělení do menších dobrodružství je pro dětského čtenáře naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně a slovní zásoba krásně odpovídá zvolenému žánru. Text by si však zasloužil pečlivější korekturu, objevují se v něm pravopisné chyby (např. ‘inventůra’, ‘zapoměli’, ‘sebou’ místo ‘s sebou’) a občasné zmatky v interpunkci, což ale plynulosti vyprávění naštěstí příliš neubírá.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a kouzelný pohádkový příběh, který má obrovský dar potěšit děti i jejich rodiče. Autor prokázal velkou dávku fantazie a cit pro budování laskavého světa, kde si všichni nezištně pomáhají. Po mírném uhlazení gramatiky a drobných stylistických úpravách by text mohl bez problémů fungovat jako krásná knížka. Určitě pokračujte ve psaní, máte přirozený vypravěčský talent a vaše texty mají srdce!